Je lepší mít špatnou pověst a poté ostatní překvapovat, nebo si udělat dobrou pověst a ostatní poté zklamávat?

Ber na vědomí, ž pověst se buduje dlouho.
Přijít o dobrou pověst lze velmi rychle, napravit to není snadné, trvá to velmi dlouho a překvapování nestačí.
Lidi, bohužel, věří kdejakému blábolu, ať už to pravda je či není.

Je to úplně jedno. Lidi si vždycky něco řeknou, a málokdy něco dobrého. Pokud mám vybrat ze dvou uvedených možností, vyberu tu druhou.

Dobrou pověst a poté ostatní překvapovat!!!

Záleží, o co nám jde. Předpokládejme, že o prachy (znáš to, zisk, malá domů, prostě vydělat, bo pracháče samy o sobě mohou být v určité fázi zmatenosti společnosti DOBROU POVĚSTÍ), pak je pro nás příznivější vybudovat si dobrou pověst. Lidé okolo nás ztratí ostražitost. Protože jsme dobří herci, následně bez uzardění vyrazíme vstříc svému cíli napakovat se (prostí lidé zde smýšlejí jako o živobytí – stále používají naivní výraz „uživit se“). Ostatní okolo často nestačí žasnout, jak je nakonec překvapíme! Sami jsme pak většinou taky překvapeni, jak je z našich schopností a abnormálních výkonů okolí rozčarováno… jak je vlastně snadné je POZITIVNĚ překvapovat! Schopnost hromadit nám tedy buduje pověst, God bless ekonomice. Jiná pověst neexistuje a pokud ano, stejně nikoho nezajímá.

Oba extrémy jsou „špatné“. :)
Zbytečné komplikace, nevhodná volba.