Je mýtus, nebo pravda, že po kouření cigaret člověk zhubne?

Filip84: „tou psychickou závislostí si člověk něco sanuje, tak si to nahradí“ – co si myslíš, že slovo sanovat znamená, aby ta věta dávala smysl?

No, Filip84 neodpověděl. Potvrzuje tím, že používá slova, o kterých ani netuší, co znamenají.

Pochopitelně to není pravidlem. Spousta lidí přestane kouřit a změní svůj životní styl k lepšímu (díky silné vůli, odhodlání), ale taky plno lidí přestane s kouřením, říkají si, jací nejsou borci, ale jen nahradili jednu závislost za druhou.

Disraeli: Znám průvodčího, co je dost obesní, a je takový ten typ „hruška“, tj. nabírá hodně v oblasti břicha, ten zbytek ještě „ujde“. A on měl normální hmotnost, akorát přestal kouřit, no a začal žrát. A protože doma nemá paní domu, no a on nějak ke kudle a hrnci blízko nemá, tak je to taková ta směs baget ze supermarketu, baget z pumpy, sandwichů ze supermarketu, sandwichů z pumpy, emulgovaného potrubí s vysokým obsahem tuku v rohlíku, sem tam nějaké to hospodské jídlo, a do toho hromada sladkostí. Po trošce, on si to neuvědomuje, ale on jí jeden bonbón za druhým, prokládá to americkými tyčinkami, no a výsledek je na světě.

V pravdě nevím, co je pro jeho zdraví horší, protože ano, kouření tabáku představuje určité risiko pro kardiovaskulární systém, horní cesty dýchací, plíce, no a samozřejmě je to silný karcinogen, ale na druhé straně, tedy alespoň podle toho, co ukazují poslední výzkumy, tak ten tuk v oblasti břicha je nejhorší, může za spoustu infarktů a mozkových příhod. Opravdu nevím.

Spolužákův otec (ročník nějak těsně kolem 60) přestal kouřit v první půlce devadesátek (přesně to nevím). On ani nějak nepřibral, hodně, rozhodně není obesní, nějaké to kilo navíc určitě má, ale to je, taky, životním stylem (olbřimí televisor, sedačka, „pařížák“, brambůrky, a tak 2× do roka si nahodí dres, helmu, sedne na kolo, vyjede kopec, málem ho jebne, tak to otočí, dojede domů, a tím je „boj“ o zdravější životní styl vyčerpán), no a, samozřejmě, věkem. Jo, a taky dost nassává. Má hypertensi, to se asi dalo čekat, ale po fysické stránce je jistě nesporné, že mu to nekouření neuškodilo, možná, že i pomohlo.

No, ano, ale ono se to projevilo na psychice. Je prostě od té doby nevrlejší, výbušnější, no a taky víc nassává. Takže príma věc! 🙂

Za sebe můžu říct, že ty fysické stavy, když jsem poprvé přestával kouřit, byly dost šílené. Od toho, že jsem se celý den potil, přes to, že jsem nespal, měl jsem „divnou“ chuť v ústech, několik dnů jsem nešel na velkou, no a pořád jsem měl neutuchající chuť, která se dá velice těžce popsat, odborná literatura jí, prostě, popisuje jako bažení. Po poradě s lékařem jsem nasadil náhradní nikotinovou therapii. Pomohlo to, to ne, že by ne, ale žádný zázrak to taky nebyl. Dostavil se takový ten vřed na ústní sliznici, o kterém se ví, že se u abstinujících kuřáků, často, dostaví, ale neví se proč. No, vydržel jsem to asi 1/2 roku, možná o něco déle, pak jsem sice začal zase kouřit, ale ta spotřeba tabáku klesla zhruba o 50%.

Na podruhé už to bylo lepší. Spal jsem, i na velkou jsem mohl a spotřeba nikotinových náhražek byla tak na 1/3. To jsem to vydržel cca 1.5 roku. Pak jsem se, zase, rozkouřil, ale nijak extra, prostě jsem měl nějakých pár týdnů, co jsem kouřil, pak mne z toho bolela hlava a špatně se mi dýchalo, tak jsem s tím zase, na pár měsíců, seknul. A, časem, jsem si v hlavě vyřešil, že to, vlastně, nechci, nepotřebuju, ujasnil jsem si proč, a je po problému. Ale ta cesta nebyla lehká, a ani levná, záležitost.

Znám víc lidí, co s tím sekli ze dne na den, ale neznám ani jednoho, u kterého by to nemělo nějaké negativní následky. Netvrdím, že takový člověk neexistuje, ono taky hodně záleží jak moc byl „rozkouřený“, jak dlouho kouřil, a – to hlavně – jaký k tomu měl vztah. Ale já takového neznám.