Je nadšení prostého lidu pro vůdce a slibotechny v různých státech stejné či nikoliv?

Další do řady „expertů“ na zbytečné bláboly. Rozrůstá se to.

Karl Marx nebyl vůdce. Jen docela chudý pruský spisovatel. Za života odlišně vlivný, po smrti mnohem víc.
Asi jako Rousseau a Voltaire byli vůdci Francouzské revoluce. To nebyli ani ideologicky.

Vůdcovství je pro lidi a společnost přirozené. Tam, kde není stabilní vedení nebo jsou problémy a krize, tam snáz propadají populistům a autoritářům, kteří využívají situace. Ti nejsou ani tak opravdovými vůdci jako utlačovateli a veliteli bez skrupulí, kteří používají vedlejších prostředků pro ovlivňování a řízení lidí (nevedou, nemotivují, nejdou příkladem; nařizují, řídí, zastrašují, donucují).

Lidé, jako celek nevedou a neurčují směr. Ani za demokracie, liberalismu, komunismu nebo anarchismu. Člověk je tvor společenský, ale stádový. Nebo raději tlupový. Ať chce nebo ne, ať je na jakékoli rozumové úrovni nebo sebecivilizova­nější. Jsou vůdci a ti, co vůdce následují (skupiny, většina). V moderní společnosti to bývá častěji antropomorfní a personifikované (symboly a kulty, ideologie a hnutí, orgány a instituce).
To je lidská přirozenost. Navdory ní se různí situace, národy a jejich vnímání. Faktory, které mohou ovlivnit, jak lidé přistupují k různým takovým „vůdcům“ a jejich vystupování. Jsou to však jen nuance a přirozenost je důležitější. Rozum ani zvyklosti nejsou nad instinkty, základními potřebami, emocemi, podvědomím a zakořeněným chováním.

Upravil/a: tituly

Máte tam bohužel jen 3 země…
A nějak se Vám tam připletl Marx
(buď jste se nedokázal dobře vyjádřit, nebo nevíte co chcete a očem byste rád mluvil).
O těch dalších vůdcích ve světě a novodobých dějinách ,
ani čárka.....
Lid, na svých bedrech unese kdejaký ismus, a mus.
Naučí se pod vládou vůdců dýchat i žít, umí si zachovat
i svobodu myšlení.
Sliby = chyby, to je jedna věc…
Když dá „vůdce“ lidem práci, byty, teplou vodu,
elektřinu, splachovací WC, obchody se zbožím,
koleje – trať, vodu, naftu/benzín zdarma či za pakatel,
nájemní bydlená za symbolickou „1 Kč“ (jiná měna),
když „vůdce“ zpřístupní lékařskou péči,
když jim dá elektřinu a TV..
Když jim dá řád, nějaké jistoty, perspektivu, um že nakrmí děti a nebudou brečet hlady…
Když jim poskytne „ochranu“, ponechá náboženství…
Když jim dá půdu – chléb, obživu,
Když je zbaví karabáče…
Když nemají přístup k informacím, nemají možnost
srovnávat…
Po válce se buduje, staví a nadšení bývá, na počátku přítomné. S jídlem, roste chuť a chuť mít víc…
ŽIJÍ, jak umí, mohou a jak se dá, svůj, z hlediska
dějin, bezvýznamný život. 😉
kašlou na nějaké sliby.
Naučí se v tom chodit. S narůstající nespokojeností,
mohou narůstat rebelie. Odpor.

Podle mě na tvých slovech něco je. Je to k zamyšlení.

Není to stejné, existují určité výrazné rozdíly založené na kultuře, historii a politických podmínkách každého státu. Nicméně je pravda, že vůdci často využívají slibotechny pro získání podpory veřejnosti a pro podporu svých agend. Je také důležité poznamenat, že vůdci jsou často předmětem kultu osobnosti, který může zkreslit veřejné vnímání jejich vedení a politik. Toto nadšení také často krátce trvá a v době krize nebo nesouladu s vládou se může rychle obrátit. Takže i když existují určité podobnosti v tom, jak lidé reagují na vůdce a jejich sliby, jsou také výrazné rozdíly na základě kontextu a situace. Nakonec to může být také ovlivněno tím, jak jsou tyto sliby a výkony vůdců prezentovány a vnímány ve veřejném diskurzu.

Prostý lid je vágní termín.
„V. Lenin“ nikdy neexistoval.
„J. Stalin“ nikdy neexistoval.

ŘEŠÍŠ NESMYSLY

NEOBTĚŽUJ HOSPODSKÝMI KYDY! 🙄