je normální mít (v období puberty) v sobě víc ‚hlasů‘, a každý říká něco úplně jiného?

Například když nad něčím přemýšlím a snažím se udělat si na situaci nějaký názor, nebo když se snažím o něčem rozhodnout (většinou to je oboje zaráz) tak mi v hlavě začne mluvit několik hlasů najednou a každý vidí situaci jinak a každý říká něco jiného. Každý má svým způsobem pravdu, ale když se najednou všechny začnou hádat, tak už to ani pořádně nestíhám vnímat a většinou se je prostě snažím nějak umlčet (např. si pustím hudbu nebo se prostě snažím myslet na něco jiného).
Ještě tedy dodám, že vím, že nejde o nějaké ‚ďábelské hlasy‘, které by mi něco našeptávaly, já vím, že jsou všechny součásti mé osoby, ale občas se ve mně prostě hádají a já nechci ani jednomu dát za pravdu, protože by se na mě pak ty ostatní naštvaly.
Taky s teda občas ujme vedení třeba jeden hlas a ten potom ovládá, co dělám, ale když se dostane k místu potom jiný hlas, tak se strašně naštve na ten první za to, co udělal, protože to podle něj nebylo správné, a mě už nebaví sama sobě nadávat za každou blbost, co jsem v posledních dnech udělala.
Je to normální? (Alias: přejde mě to?)