Je normální že ve vzpomínkách vidím i sebe?

Že tu danou situaci vidím jakoby z pohledu jiné osoby (neznámého pozorovatele)?
Doplňuji:
Přece jenom z té situace bych měl vidět maximálně svoje ruce, nebo třeba nohy, prostě tak jak jsem to v danou chvíli viděl já, protože TOHLE byl úhel pohledu ze kterého já jsem to viděl, ale když si vybavuju nějakou vzpomínku z určitý situace, tak nevidím to co jsem viděl já svýma očima, ale pokaždé to vidím z pohledu další osoby a sebe vidím jako celého člověka, jako jednu z postav.