Je ostuda být panic?

Ostuda určitě ne, ale: Tobě baby jako smrdí, nebo Tě to nebaví provádět, jak mladý Japonce, nebo v čem je zakopaná kočka? 🤷🏽‍♀️

Lidský život je co člověk, to originál. Někdy to nevyjde, to je normální, holt je potřeba se sebrat, vytáhnout si hlavu ze zadnice a začít znovu – v tom, nebo v tom, dřív nebo později, ale nejlépe včera.

Prostě:

• pokud Ti to, třeba, nevyšlo, vklidu si uvař kafíčko, nebo si otevři pívo, pusť si nějakou příhodnou hudbu, nebo si naopak vem sluchátka, jak Rákosník z Vesničko má, středisková, abys měl absolutní ticho – prostě co Ti vyhovuje – a přijdi na to, v čem byl problém. Nehledej třídního nepřítele, ani diversanta na motorce, ale snaž se, jako by se Tě to vůbec netýkalo, zanalysovat, cos dělal špatně, cos viděl, ale nechtěl vidět, nebo tak něco, samozřejmě dá se to i probrat, tady, nebo třeba u psychologa, ale budeš si ho muset zaplatit, tohle fundus fakt neplatí,
• pokud se bab „bojíš“, nebo něco podobného, zase, stejný mustr, snaž se přijít na to, čeho se obáváš, dá se, když chceš. A nebo zase – dá se to probrat, tady, nebo u psychologa, a zase bys si to musel zaplatit, no a nebo
• jsi prostě orientován jinak: na muže, nebo, co já vím, na bagry. 🤷🏽‍♀️ Nebyl bys ani první, ani poslední, málo kdo v tom má jasno ve dvanácti. Je to verse málo pravděpodobná, leč možná.

A nebo jsi nemocný, máš nějakou poruchu osobnosti, úzkostnou psychosu, co já vím, co. No a pak by i psychologa zaplatil fundus.

V každém případě to řeš, protože za Tebe to nikdo neudělá a život Ti uteče, ani nebudeš vědět, jak.

Ostuda to určitě není, ale bylo by záhodno s tím něco udělat 🙂.

Není na tom nic špatného.

Neni to nic nezvyklého. Ostuda určitě ne. Je to přece pouze tvoje věc

Ostuda to rozhodně není, upřímně, můžeš být hrdý.
Znám osobně jednu slečnu, té je lehce přes čtyřicet a také je panna. Myslela si, že když se o tom zmíní, bude ostatním k smíchu. Byla velmi překvapená, když jsme jí, se vší vážností, upřímně pochválili. V dnešní době je to vzácné, ale chvályhodné.