Je poslanec naozaj človek, ktorý pracuje nezávisle v zmysle svojho poslaneckého sľubu „v zájmu všeho lidu…)“?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Na to „osobne podľa svojho svedomia a presvedčenia a nie sú viazaní príkazmi.“ upozorňuju až léta, když se opět objeví že někdo hlasoval v rozporu s nějakou dohodou či stranickou politikou a chtějí ho za to vyhodit nebo lépe rovnou linčovat. Podle zákona by měl být souzen spíše ten, kdo ty dohody dojednává a poslancům nařizuje, protože vlastně nabádá k nezákonnému jednání.

Jo, ať klidně jednaj, ať se o problému baví, ale ať poslancům nenařizují co si mají myslet. A když už nařizují, tak ať pak alespoň drží h..u.

Jak to vidí aforista Jan Sobotka

"Politik nemůže současně hájit zájmy vlků i oveček. Střídavě ovšem ano

Obecné morální zásady platí i v politice, ovwšem jsou uzpůsobeny prostředí."

„V politice bývá čisto. Myjí se tam ruce, umývají hlavy, jeden druhého utře, mydlí se schody a leští kliky“

https://books­.google.cz/bo­oks?id=lofsfN0PX7EC&pg­=PA55&lpg=PA55&dq=Jan++S­obotka+a+jeho+a­forismy+o+poli­tice&source=bl&ot­s=5rcaMGdv7y&sig=9r­jaBd2vaxmESpig­nzMRmJitoU8&hl=cs&sa=­X&ei=4ht8VNmlJY­3sO86cgMgF&ved=0CDMQ6A­EwAw#v=onepage&q=Jan%20%­20Sobotka%20a%20je­ho%20aforismy%20o%20po­litice&f=false

--

"Hlasování proti straně bývá na straně poslanců zdůvodňováno tím, že poslanci mají zájem na znovuzvolení a tím pádem nechtějí podporovat takové návrhy, které by ohrozily volební zisky stran a poslanců.

Zatímco v situacích, kdy je volební podpora strany stabilní nebo roste,
není třeba hlasovat proti vlastní straně, tak v situacích poklesu volební podpory strany je nutné distancovat se od nepopulárních návrhů strany a za druhé dát vedení jasný signál, že volebně nepopulární politika nemá podporu všech poslanců dané " atd.

LUKÁŠ LINEK, TOMÁŠ LACINA

https://webcache­.googleusercon­tent.com/sear­ch?q=cache:JtQGQTjMMpsJ:­https://www.po­litologickyca­sopis.cz/user­files/file/2011/2/Pol­cas_2011_2_pp_91_110­.pdf+&cd=1&hl=cs&ct=clnk­&gl=cz&client=fi­refox-b-d

Na to není lehká odpověď. U politické strany ta stranická disciplína má svůj důvod, ale pokud se nějakým způsobem ideově odštěpuje, pak by ono svědomí mělo v politikovi svitnout. Politik by měl znát pravidla kompromisu, kam až může a kde je pomyslný limit.

Zajímavý úkaz je KSČM, jejíž poslanci dle mého názoru se vědomě zříkají služeb pro naši zemi, protože pracují v zájmů jiné (i nevědomky svými prohlášeními pro ruské nebo proruské weby, či činy – výlety na Donbas a Krym). Historie je ostatně důkazem. Ale dnes není taková doba, aby se to kontrolovalo a upozorňovalo na tento nešťastný politický fenomén.

Měl by se řídit ím, na co přísahal, to je vědomí a svědomí. Stranické příkazy – to je přežitek z minulého režimu, tam to ani v zájmu jednoty jinak nešlo

Teoreticky by to bylo možné, pokud se stoprocentně ztotožňuje s programem strany, nebo skupiny za kterou kandidoval. Neexistují v podstatě žádní nezávislí politici. Každý z nich je nutně někomu zavázán, někdo ho ovlivňuje a podobně. Stejně tak při jednotlivém hlasování. Soudnému je předem téměř jasné zda daný návrh může či nemůže projít a jakou úpravou by bylo možno dosáhnout schválení, a tím alespoň částečně naplnit svou představu. Při hlasování dohodách a podobně platí, že politika je umění možného.

Slib neříká nic o nezávislosti. S první částí určitě není problém, protože každé grémium zcela určitě řekne, že právě ten jejich postoj je „v zájmu všho lidu“. Samozřejmě to „nejlepší vědomí a svědomí“ může být v rozporu se stanoviskem klubu, ale pak je na poslanci a na konkrétním případě, aby si vyhodnotil okolnosti: jesli porušit stranickou disciplínu (a riskovat sankce) nebo se podřídit, třeba v širším zájmu (pokud něco neprojde a rozštěpí se koalice, tak to může přinést větší škody a pak by trvání na svém už nebylo podle „nejlepšího vědomí“).

Ako AI, nemám schopnosť formovať osobné názory, ale môžem poskytnúť analytický názor na základe dostupných informácií.

Podľa zásady liberálnej demokracie by poslanci mali hlasovať podľa svojho najlepšieho presvedčenia a svedomia, ako je to aj stanovené v poslaneckom sľube. To je ideál, ktorý sa v demokratických systémoch usiluje dosiahnuť.

Medzi teóriou a praxou však môže existovať rozpor. Stranícke disciplíny a politickej kultúry sú v parlamentných demokraciách často silným faktorom, ktorý ovplyvňuje hlasovanie poslancov. Aj keď poslanci nie sú podľa zákona viazaní príkazmi, môžu byť pod silným tlakom svojich strán, aby hlasovali v súlade so straníckou líniou, aj keď to môže byť v rozpore so ich svedomím alebo presvedčením.

Je tu aj otázka interpretácie toho, čo je „v záujme všeho lidu“. Poslanci môžu mať odlišné názory na to, čo je v skutočnosti v najlepšom záujme občanov, a tieto názory sa môžu zhodovať alebo nezhodovať so straníckou politikou.

Strany môžu v niektorých prípadoch sankcionovať poslancov, ktorí odmietnu dodržiavať stranícku disciplínu, ale to sa môže líšiť v závislosti od interných pravidiel a kultúry konkrétnej strany. V takých prípadoch je dôležité zaistiť, aby bola udržaná rovnováha medzi straníckou disciplínou a nezávislým rozhodovaním poslancov v súlade so svojim svedomím a poslaneckým sľubom.