Je povaha i dědičná?

Já bych ještě dodala,že nejen výchovou,ale i prostředím v kterém se jedinec vyskytuje,případně jak se chovají lidé v jeho okolí. Můžete se snažit sebevíc,pokud,např. negativní chování bude dítě pozorovat u dědečka,těžko se Vám bude vysvětlovat,že takové chování není správné,nedej bože,aby dědeček byl zároveň i jeho vzorem.

POvaha je určitě z velké části dědičná. Člověk dědí určitý temperamnet a sklony k určitým povahovým vlastnostem.
Na druhou stranu, výchovou se dají tyto sklony regulovat a do určité míry měnit. Jinými slovy, z cholerika nevychováte melancholika, ale můžete zmírnit třeba takovéty klasické výbušné reakce.

Samozřejmě a nejen povaha.Genetické vlastnosti se nemusí projevit přímo(matka-dcera),ale i ob jednu,či dvě generace. Např. jsou běžně známé případy,kdy mělo bílé děvče poměr s černochem a projevilo se to až v následující generaci.
To bylo asi divení.

Ne, nadarmo se říká"Jaká matka, taká Katka".

Zásadní povahové rysy ano,mohou se projevit až v pozdějším věku.

Já myslím,že ano.Můj bratr je celý otec a já si myslím,že jsem po babičkách tak půl na půl.Navíc mi to i moje máti říkala,že jsem celá její tchyně,je pravda,že mám po ni stejné zájmy jako ona a věřím v boha jako ona.Moji rodiče nevěří i můj bratr nevěří.Takže jsem taková černá ovce rodiny,protože moje matka nesnášela tchyni a můj otec ji taky zrovna nemiloval.Co se týče výchovy je určitě důležitá,ale ne stoprocentně,znám případy,že si rodiče adoptovali dítě a bohužel se jim výchova nevyvedla a to byli slušní a hodní lidé,kteří nepili,nekouřili a přesto zdětí vyrostli alkoholici a zloději,což nemůžu pochopit.Podle mě geny hrají větší roli než výchova.