Je pravda, že kočky skoro vždy mňoukají pouze na lidi a na koťata?

Jo, kočka se tak snaží s člověkem komunikovat, nějak dorozumívat – existují i různé druhy mňoukání a jejich frekvence a každá by měla něco znamenat (hlad, pohladit, pozornost, zima, ale i různé emoce atd… něco chce. V jiných případech i že je nemocná atd. to když mňouká „divnějí“ než obvykle – podobně mňouká i když třeba čeká koťata a bude brzy rodit). Myslím, že se to částečně týká i předení. Vrní nejvíc malá koťata, když je např. kočka zrovna krmí a jsou spokojená.. později tak předou nejvíc jen u lidí (a prý se díky tomu produkují hormony štěstí – u nich, ale i u těch lidí, se kterými jsou a mj. snižují i krevní tlak atd). Nebo když jsou maximálně spokojené, najedené a šťastné ve společnosti jiných koček (jinak vrní i velké kočkovité šelmy).

Kočka bere člověka za rodinu… stejně jako koťata mňoukají na maminu (nebo i ona na ně ve snaze komunikovat s nimi) – nebo i ostatní kočky – se snahou sdělit, že něco chtějí/potřebují.. později až vyrostou tak komunikují už jen s člověkem. Na sebe dospělé kočky nemňoukají, snad jen syčí, vrčí, prskají a cizí kocouři na sebe vydávají různé zvuky i podobné mňoukání – ale mňoukání to není. Pokud se jedná o přátelské kočky – třeba v jedné domácnosti – tak mezi sebou komunikují jinak, nějakými gesty a postoji… tak ostatně komunikují i s člověkem – nejen mňoukáním, ale třebá vrněním, válením se, hraním si, třením se, drcnutí hlavou, nadzvednnutím a zatřesením ocasu, „brousením si drápů“ – jejich zatínání, popřípadě samozřejmě i naježení a zasyčení. Ve výše zmiňovaných gestech dává kočka najevo většinou radost, spokojenost, náklonost atd., v poseldních dvou samozřejmě zlost, strach, pocit ohrožení.
Údajně i proto, že kočky považují člověka za rodinu, mu nechávají před prahem mrtvé myši nebo občas jen hlavy (ty jsou prý delikatesa :)), považují ho za špatného lovce, tak mu chtějí dát něco svého a možná se o něj postarat (asi jako když kočka loví koťatům) nebo jakýsi vzájemný obchod nebo vděčnost (za to, čím je krmíme my).
Psi jsou slouhové, byli domestikovaní, plně ochočení lidmi, aby poslouchali, vnímají nás jako pány. Kočky přišly spíše samy a domestikovány byly tak napůl (častečně potřebují svobodu a jistou volnost – ve většině případů), vnímat nás mají jako rodinu a sobě rovné. :D Vztah kočka-člověk by pro ně měl být něco mezi kočka → kotě nebo kotě → kočka (čili jako matka ke koťatům nebo naopak koťata k matce).

Upravil/a: Disraeli