Je pravda že mluvení cizí řečí mezi národy způsobil Bůh?

Vzhledem k tomu, že je otázka v kategorii Věda, tak odpověď zní „ne“, protože Bůh neexistuje.

Ano a vidle mu do toho hodil Západ se svým nynějším řádem- nastolení jednoho jakyza, jedněch zvyků/zvyklostí, jedné morálky, jedné pravdy (a časem zřejmě také jednoho typu tečky proti smrti). A paradoxně je dost těch, kteří takové jednání hájí před Bohem, zřejmě jsou vyzrálejší nežli on 🤷‍♂️

Zase ty „národy“. :D To ještě ani žádné národy nebyly, tenkrát byli prostě jen lidi… a kolikrát má několik národů jeden jazyk a naopak, jeden národ několik jazyků.
A pak ještě definuj a vymez, co je to ten národ, abys to vůbec mohl posoudit a prozkoumej některý jeden konkrétní národ, abys to mohl navíc k tomu porovnat a představit si ten národ, jeho vnzik a význam. Pak navíc zjistíš, že je to docela blbost a nejedná se o žádný „jeden“ národ. Alespoň ne tak, jak si to většina představuje.

1. Buď existoval prapůvodní jazyk, který měli všichni lidé (dávní předci) společný a postupně se vývojem změnil – rozdělil na jiné.
2. Nebo se současně vyvinulo několik jazyků – už pří samotném počátku, vývoji dorozumívání a řeči. A i tak se dále vyvíjely, měnily i vzájemně ovlivňovaly, jedny zanikaly a tvořily se nové.

Tak či tak existovalo mnoho jazyků dávno před údajnou Babylonskou věží, bavíme se totiž o pravěku – před vznikem světa podle křesťanských letopočtů (křesťanští autoři hlavně brali a uzpůsobovali všelijaké jiné mýty, ale i historické osoby a místa a dávali je do své vlastní historie, respektive do vlastní mytologie a pověstí.. tzn. nereálné ve většině případů. Babylon v „té době“ neměl s křesťnastvím, ale ani židovstím nic společného – protože ještě ani neexistovaly).
Pokud ovšem Bůh je a zasahuje do dění ve světě, tak samozřejmě i onen přirozený vývoj jazyka/jazyků je jeho dílem… takže to můžeš brát i takhle nebo jak chceš. Rozhodně ale neplatí to o Babylosnké věži.

Samotný vývoj a postupné rozlišování není nic nezvyklého. Jedno plodí další, atd. Z jednoho můžou být dva i několik a ty nové se dále mohou dělit a postupně odlišovat (nemluvím jen o jazyku, ale všeobecně skoro o čemkoli).
BTW vem si jak vznikaly, ovlivňovaly se, měnily i zanikly třeba národy – včetně vzhledu, zvyků, kultury, místa, jazyka, náboženství, mísení s jakože jinými lidmi… Během staletí a tisíciletí se to dramaticky přeměňovalo, protože vše podléhá vývoji a ani něco jako národ, území/hranice (ale ani jazyk) není něco neměnného.

Upravil/a: Disraeli

Píše se o tom tak. Sice tento proces pozvolného matení (vzdalování se) jazyků trvá pořád a stále (vidíme např., jak se postupně od sebe navzájem vzdálily jazyky slovanské, indické, románské,… – třeba v práci dělám s Chorvaty a když spolu rychle mluví, vůbec se nechytám.) Ale tenkrát muselo jít o něco jiného a náhlého. O co přesně šlo můžeme dnes asi jen mlhavě spekulovat. Neposlušnost Adama a Evy vedla k vyhnání z Ráje a mnoha dalším ztrátám a těžkostem. Ale tím úpadek ještě neskončil. Kvůli nepravostem lidí později Bůh lidem zkrátil věk, přišla potopa, a jako dovršení úpadku při stavbě Babylonské věže lidé přišli o dar porozumění mezi sebou. Podle kontroverzní vizionářky Emerichové by Bohu nevadila samotná stavba, ale pyšný účel stavby.
Lidé si ani neuvědomují, jak nepřirozený stav dnes ve světě je, že si lidé nerozumí. Proto snad působí překvapivě, že mezi hlavními dary Ducha Svatého o Letnicích byl dar jazyků:
Skutky apoštolské 2, 1–11: Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem. A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho lidí a byli zmateni, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Všichni byli ohromeni a udiveně říkali: „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili? Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a oblastí Libye u Kyrény a návštěvníci z Říma, Židé i proselyté, Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci Boží.“

Musel bys, nejprve, definovat, jaký druh pravdy máš na mysli. Boží pravda, z jistého úhlu pohledu, jistě, ale objektivní materiální pravda stěží.