Je pravda, že pokud někdo vyhraje loterii, tak se musí kompletně odstřihnout od všech známých a začít nový život?

Je to otázka pevné vůle. To že vyhraješ cokoli nikdo neví, pokud se nebudeš na potkání vychloubat. Takže když budeš žít umírněným životem, nikam se stěhovat nemusíš. Pokud jsi ale „slepičí pr*el“, ani stěhování ti nepomůže.

Ano, je to pravda! Pokud se jedna o milionove castky, vrhne se na tebe spousta tzv. „kamaradu“ nebo i organizaci a urputne te budou zadat o pujcku nebo dar.
Vsichni za tebou budou dolezat a ptat se, co s penezi udelas a proc si nekoupis to a to atd. A vsichni nutne budou potrebovat zalozit.
Takze radeji nikomu nic nerikat.
Nedavno byl v nemecke TV jeden vyherce z Berlina – byl to Turek. Vyhral nekolik milionu, temi prvnimi poplatil dluhy, asi 1 mil. € rozdal mezi „kamarady“,koupil si tri draha auta a pak si vzal financniho poradce, aby neprisel i o ten zbytek. Sam videl, jak rychle o ty penize muze zase prijit. Takze investoval do nemovitosi a je za vodou i do budoucna. Ale ne kazdy umi s penezi takhle nakladat.

Je to takto odstěhuje se a tam zase přijdou „ostatní“.

Jedna z možností je odstěhovat se někam kde vůbec nikdo není, třeba na pustý ostrov.

Já osobně bych se za ty prachy dokonale izoloval přímo v centru celého toho plebsu okolo, ani by o mě nevěděli a já o nich, no, vlastně bych si rozhodl s kým navážu kontakt a s kým ne, přesně jako intelektuál prostě božsky bezohledný život. Děkuju.

Upravil/a: zjentek

Říka se to. Nikdy jsem však neslyšel toto a ani nic podobného od člověka, který k velkým penězům skutečně přišel.

Když jsem vyhrál v loterii, tak jsem se o výhru podělil se svojí rodinou. Jednalo se ale jen o tisíce českých korun.

Podle mě to tedy není pravda. Takhle by uvažoval sobec největší.

Záleží na tom, jak máš postavené interpersonální vztahy. Já až tak moc známých nemám, mám pár přátel, to ano, ale takové ty jakože kamarády fakt nepěstuju. Pokud máš ale, naopak, hodně známých, takových těch jakože kamarádů, tak je to asi jiná věc.

První věc: většina lidí, co byla naučená počítat stovky před výplatou, má velký problém, pokud vyhraje ranec peněz, řekněme třeba dva sta millionů. Jasně, ono se to zdaní, a když bys chtěl, tak to ti jakože kamarádi a známí vůbec nemusí ani vědět, proč by jako museli?

No jo, jenže realita je poněkud jiná: většině lidí z toho jebne, právě proto, protože byli zvyklí počítat stovky před výplatou. To by bylo na samostatné thema, ovšem lidé obecně dávají penězům jiný, řekl bych zvrácený, význam, místo a posici v životě, než by měly mít.

Zůstaňme u těch, zdaněných, dva sta millionů. No, to není takový problém rozfofrovat: pěkný barák „na klíč“ tě dneska může úplně klidně vyjít, i s pozemkem, na 15–20 millionů, žádný problém, jako. A to je barák, nevybavený! Víš co, takoví, co k těm penězům rychle přijdou s nimi neumí rozumně nakládat. A většina spotřebního zboží, co se nabízí, je absolutně k ničemu, a to je zboží pro ty, co počítají před výplatou ty stovky, nebo tisícovky, ne pro ty, co mají tolik peněz, že nové vymění za ty, co jim chytly na půdě plíseň.

Tak to není, potom, problém vybavit, ten barák za 15–20 millionů, nábytkem, „kredencií s karabinkama a pimprlátky“ a „a ku příkladu tyhle skříně jsou – jak to říkali v Pace, maminko? – resonanční (přičemž byly renaissanční)“ za dalších 15 – 20 millionů. A přes 20% máš v luftě. Teď auto a stará bude chtít taky auto, pětka v prdeli jen to střihne. Zajedete na dovolenou, kdesi cosi, padesátka v prdeli. Jenže ten barák za 15–20 mega nebude mít měsíčně inkaso Kč 10,000.00. V žádném případě! A drahý hospody, hotely, jo, hadry, boty, zlato… Mám pokračovat? Však si pusť ten film Jako kníže Rohan, s Menšíkem a ideálně si i přečti ten román Špáta, který mu byl předlohou: „osobo, víte vy, co to je patnáct tisícovek!?“ No, „patnáct tisícovek“, Fl 15,000.00, bylo K 30,000.00. Jo, před WWI to byl sakra ranec peněz, no ale zase to nebyla taková částka, aby si s ní mohl mezi „velkokapitalis­ty“ a „velkobankéře“, jako. No, tak koupil dva baráky, jeden s balkánem, fortepiano a kdesi cosi, za Fl 1,500.00, druhý, myslím, za Fl 3,000.00, do toho tu „kredencii a resonanční skříně“, najali služku, a za chvíli už na ně lichvář uvalil exekuci. Šlo to raz – dva!

No a to si piš, že ano, část známých a „kamarádů“, by se na Tebe ani nepodívala – závist, ale najednou by se Ti začali ozývat „staří dobří“ známí, spolužáci, kamarádi etc. etc. etc. Se srdceryvným příběhem a nechtěli by „půjčit“ moc – ten sto tisíc, ten pět set tisíc. Však co to pro Tebe je, ne, když máš dva sta millionů!? Jenže ty dávno nemáš dva sta millionů – zaplatil jsi daň, koupil jsi ten barák „s kredencií, karabinkama a pimprlátky“ za padesát, staré auto, sobě auto, hadry … Chápeš to, nebo to mám rozvádět?

Pro tak 98% lidí s průměrnými, podprůměrnými nebo lehce nadprůměrnými příjmy je taková výhra prokletím, věř mi, bylo by jim lépe bez ní!

Paní učitelka má hodně zkreslené představy. Jmění v desítkách miliónů má značné množství lidí. Nikomu to nezdůrazňují a žijí obyčejným životem. Takový člověk připíše výhru na účet a nic nemusí měnit. Problém může mít spíš ten, kdo neumí hospodařit a žije z výplaty do výplaty. Jsou známé případy, kdy tito lidé utratí značnou částku a pak se zase vrátí k navyklému způsobu života.