Je pravda, že v NDR se určité výrobky neprodávaly cizincům?

O tm nevím…
Ale existoval zákaz vývozu některých výrobků – takže koupit sis je mohl, ale na hranicích (pokud jsi je přiznal anebo je celníci našli*) ti je zase sebrali (a nebo jsi doplatil ´tučné´ clo – obvykle >100 %).
😉
*) to ještě existovali celní prohlídky na hranicích i ´spřátelených´ států. A vyplňovala se celní a devizová přiznání (tedy co vyvážíš a kolik peněz a poté co dovážíš a kolik peněz)

Taktéž o tom nic nevím. Jen omezení vývozu a dovozu některých věcí. Třeba jsi mohl na osobu vyvézt 1l tvrdého alkoholu, nebo jsem měl problém s dětským oblečením. Tuším boty, ale nejsem si jistý. V autě jsme měl 1,5 roční dvojčata a když se usmáli na celnici (asi bylo štěstí, že to byla ženská), tak mě pustila, ale dala menší kázání, že se to nesmí vyvážet. Prodejce však nezkoumal komu to prodává.
Doplňuji:
Nebylo to paušální, ale pro každý stát platilo něco jiného. Někde určitý druh oblečení a myslím bylo v NDR, kdy se jelo ve starých hadrech tam se nakoupilo, převlíklo a staré šaty se nechaly v lese. Jide to byl alkohol, uzeniny atd. Konkrétně co pro který stát platilo si nepamatuji.

Teď jsem se podíval do svého archívu a mám tu pokyny pro vycestování do zahraničí z roku 1981. Je to na 2 A4 a byl omezen i dovoz valut. Zpět ti v bance vymění za koruny max 60 leva. To znamená, že jsi musela vše utratit a necht si maximálně 60 leva, které sis mohla vyměnit zpět.

Pak bylo omezení
Vývozu jen na povolení
Zákaz vývozu nad osobní spotřebu a
Zákaz dovozu a tam je uvedeno:
čistý líh (ethylalkohol) a věci, které propagují myšlenky, jež nejsou slučitelné se zájmy socialistické společnosti.
Obdobná omezení ve vývozu a dovozu věcí jsou stanovena i v ostatních státech a je nutné se včas v příslušném státě informovat.

Tak to je závěr těch pokynů. Jednalo se o vyhlášku federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 59/1980.

Upravil/a: Mapel

Vzpomíním si na záclony, povlečení,
dětské oblečení a dámské + dětské boty.

Prodávat směly komukoliv, ale nesměly se vyvážet.
Hlavně Němcům vadily jednodenní nákupní zájezdy.
To celníci klidně všem cestujícím v autobus zabavili boty
a dali jim nemocniční návleky.

Ovšem jakmile člověk strávil v NDR pár dnů,
mohl vyvézt cokoliv včetně dětských bot.
Já jsem do celního prohlášení vždy napsala všechno,
celníci se se mnou bavili o tom, kde všude jsme byli,
co se nám nejvíc líbilo, kde se nejvíc líbilo dětem
a popřáli nám šťastnou cestu.

Z NDR jsem si dovezla i jízdní kolo v době, kdy jich u nás byl nedostatek.

Myslím, že hlavní problém byl u těch nákupních zájezdů
a v tom, že se lidé snažili něco propašovat.
Pokud jsem vše přiznala, neměla jsem s vývozem
nikdy žádný problém.

Ještě si vzpomínám, že se dalo nakoupit jenom určité množství
žádanějších (týkalo se to asi dvou druhů) uzenin na osobu…

Prodávalo se všechno, ale ne všechno se smělo libovolně vyvážet. Pamatuji na dětské boty.