Je tady nějaká dobrá duše, která by mi poradila jak se zbavit strachu ze všeho nového?

Musíš si více věřit. Kašli na ostatní, co si kdo bude myslet. Prostě dělej, co musíš a věř si. Buď silná a statečná. Nenech se druhými srážet na kolena. Nikdo Ti za nic hlavu urvat nemůže. Jsme jen lidi a každý děláme chyby. Když něco děláš, soustřeď se jen na to, dělej to pomalu a s citem, NEBOJ SE!!! Na autoškolu se dobře připrav, studuj a nemůže tě nic překvapit. Co nevíš, na to se raději 20× zeptej. A co si myslí druzí, na to se vykašli. Lidé dokážou být zlí a zákeřní, ale to je jejich problém, né tvůj!!! Takhle by si jen seděla doma a bála se i vyjít ven a to za to nestojí! Žijeme jen jednou a život je krátký, tak se vybodni na druhé a strach! Nikdo není dokonalý a máme na chyby nárok. A pokud je to tak těžké, že to nedokážeš sama překonat, zajdi si k psychiatrovi. Dnes na tom není nic nenormálního! Nenormální je doba, ve které žijeme a lidé, kteří nám život komplikují. Dobrý psychiatr Ti pomůže se Tvého strachu zbavit! Nevěšej hlavu! Všechno se dá řešit, jen musíš být silná a nenechat strach zvítezit!!! A než budeš dělat řidičák, popros nějakého kamaráda/kamarádku, rodiče, známé, aby Tě třeba nechali řídit jejich auto někde na parkovišti a vyzkoušej si to … ať nemáš takový strach. Neboj se nových věcí, protože takhle nic nového nepoznáš a budeš ochuzena o spoustu krásných věcí! A to za to nestojí! 😉 Držím palce a hodně štěstí! A hlavu vzhůru!!!

Jak říká Curiosity. Ničeho se neboj, buď cílevědemá, průbojná, věř si. Ti, co mají potřebu se někomu smát jsou jenom zoufalci a zbabělci, takže je neposlouchej.

Zkus se zamyslet nad tím co se stalo před těmi dvěma lety (v době, kdy tvé problémy začaly). Předtím jsi je neměla? Stalo se něco zásadního? Vztah, nenadálá depresivní situace, něco, co změnilo tvůj pohled na tvůj další život? Nesekýroval tě někdo, na kom ti záleželo? Nebylo tam nějaké psychické (fyzické) násilí? Co bylo to, co tě přinutilo o sobě pochybovat a neveřit si?
Od toho by bylo dobré se odrazit. Postupuj pozvolna, dobře si vybírej známé a kamarády, dělej si nové. Nabízej pomoc, zkus to dělat co nejlépe. Obvykle pomáhá něco, kde si opravdu nemůžeš dovolit udělat chybu, něco náročného, kdy ti někdo bude přímo důvěřovat. I kdybys měla pravidelně docházet do útulku a starat se o nemocná zvířátka, apod. Nezištná pomoc a upřímný vděk by ti mohl pomoci. Nejsem zástánce toho dávat si malé úkoly – to jsou pak jen malé a pomalé pokroky a člověk si řekne: Podělám i takovou blbost, na víc nemám a mít nebudu! Nesmysl. Dej si větší cíl a pořádně se na něj připravuj. Rozebírej to s rodinou a známými. Nech si poradit, zapoj je do toho, udivíš, že ti pomohou. Vrať se do té doby (ve své mysli), kdy vše bylo v pořádku a zkus se znovu tak – sama pro sebe cítit – začneš se tak i chovat.
Návštěva „povídacího“ doktora také není od věci, zvaž ji.
Přeji ti dobrý, nový start. 🙂

Strach je hrozná věc a naprosto neopodstatněná. Existují desítky různých strachů-fobií. A na jeden strach se nabalí druhý a další. Když se tomu poddáš, budeš jen přežívat a ne žít. Vím, o čem mluvím, mám také různé fobie stejně jako spousta dalších lidí. Důležité je procítit ten strach, zkusit třeba za pomoci psychologa odhalit jeho příčinu.
Mám doma vystavenou kartičku s nápisem:
„Jen silný donutí osud, slabého donutí osud sám“.
Když je mi nejhůř, opakuji si tato slova a povzbuzuji se jimi.

Doporučuji postupovat krok za krokem. Malými krůčky postupuj.
Dej si nějaký cíl. Splnitelný. Malý. Pak o trochu těžší atd. atd.