Je to lepší? Jak pro koho?

Nam prijel na tekouci novou pracku servisak z 80ti km vzdaleneho mesta! A to jenom proto, ze dva strejcove, kteri novou pracku napojovali, ji spatne napojili na privod vody. Dokonce ani nemeli poradne naradi!
Servisak byl ovsem jak z americkeho filmu – znackovou kombinezu, cepicku, prede dvermi si navlekl navleky na boty. Pak udelal diagnostiku pres PC, aby nakonec zjistil, ze byl spatne utazeny krouzek na pripojce! Oprava za nekolik tisic, ale platila to prodavajici firma.

Podle mě je to změna k horšímu.

Pochopil jsem z toho povídání, že to asi bude jiná pračka (jiná značka?). Každá značka má své servisy, těžko posuzovat. Jiné je to ve městě, jiné na vesnici, kam je z každého servisu daleko.

Pro zákazníka horší. U nás přijede opravář do pár hodin od zavolání, někdy i hned,
pokud nemá zákazníka. A jezdí z místa vzdáleného 4 km.

nEJPRVE JE POTŘEBA ZEJMÉNA SI UVĚDOMIT, že výroba zde není od toho, aby se měl dobře koncový zákazník/spot­řebitel a taktéž zde není od toho, aby koncový spotřebitel díky výroby spolu s produktem získal více času, pohodlí a jakési návazné suverenity/se­bevědomí.

Nic není lepší. Dnes už neplatí Náš zákazník- náš pán, ale Náš zákazník- náš zdroj. Koncový zákazník a uživatel vždycky všechno zaplatí. Ještě mu instituce uštědří lekci, jak se má chovat.
Predevčírem jsem se rozčílila na helpline z Prahy, protože jsem potřebovala telefon na prodejnu a servis 10 km od nás. Mountfield. Neexistuje, z Prahy mi řeknou, co mám dělat, když jim nadiktuju předlouhé výrobní číslo. V 21. století se lidem už nic neusnadňí, naopak jsou zdrojem zaměstnanosti v Praze.