Je to nějaká nemoc? Nebo co to je?

Hezký den,
Vždycky když se dívám na film nebo seriál a je to o věcech, které mne zajímají, tak se v tom hned vidím, a chtěl bych být tím, co je daná osoba/fiktivní postava apod.
A to třeba, i když je to nesmysl nebo to není možné. Není jasně dokázané, že něco takového vůbec existuje. Připadá mi, že jsem už na hlavu.
Ať udám příklad. Seriál Upíří deníky zná většina. No i Ti co neznají, tak je to prostě o upírech. Vím, že nic takového neexistuje nebo dejme tomu není to dokázáno. Ale když se třeba podívám na jeden díl, tak jednak je to smutné a dost zamilované, takže mě jako citlivého to dojme, ale taky se mi v hlavě běží myšlenka o tom, jak chci být upír. Nedělám si srandu. Vždyť to přeci normální není ne?
Doplňuji:
Je mi 2O. A pár měsíců trpím Bipolární afektivní poruchou. Jsem hodně citlivý. A vždy když něco vidím a dojme mě to, tak po tom toužím taky. Třeba film o hudbě, tak začnu tvořit hudbu. Nebo ty Upíří deníky, tak tam chci zas být upírem, ale ne proto abych napadal lidi a tyhle věci, ale pro to kolem toho. Ta smutná hudba v tom, ta láska apod. Prostě tyhle věci.

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Upravil/a: BAPBAP89

Odpovědět

Zajímavá 1 před 3591 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: 3 příspěvky, nejnovější před 3591 dny

Nejlepší odpověď

iceT

Kdo z nás nechtěl být Sandokanem,Vinnetouem,Supermanem,nebo Popelkou,že?Kdysi byli jiní hrdinové,dnes je to třeba upír nebo vlkodlak,taky se tu kdosi ptal,jak se stát vlkodlakem.
Lidé se rádi ztotožńují s filmovými či knižními postavami,osobně na tom nic zlého nevidím.

2 před 3591 dny

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi

klumprt

Nejsem psychiatr a nevím toho moc o bipolární afektivní poruše, ale odhaduju, že by to mohlo souviset.
Jinak já jsem duševně docela zdráv (v tom smyslu, že nemám žádný takový problém, abych musel vyhledat pomoc) a občas mívám sny, kdy jsem postavou v nějakém filmu, tzn. jednám a chovám se např. jako filmový mafián, je to příběh, jsem si vědom, že jde o film, ale přitom nejde o natáčení. Není tam filmový štáb. Jsem uvnitř filmového příběhu. Nehraju, nýbrž jsem postavou. Zkrátka občas se mi zdá to, po čem toužíš. 🙂

2 před 3591 dny

0 Nominace Nahlásit

gecco

Kolik ti je??
😉

Ale jo – je to normální (pokud ti takové touhy ´nepřerostou´ přes hlavu*) – na jisté míře personifikace diváka do hrdiny filmu (knihy…) je založeno celé toto odvětví zábavy.
___
*) třeba nepůjdeš pod dojmem upírského filmu zakousnout spolužáka
😉

1 před 3591 dny

0 Nominace Nahlásit

kapka

My jsme se o tomhle dokonce učili na střední škole sociální práce. Kdybych si tak jeste vzpomnela co presne… Ale ono to neni az tak podstatne, jestli si vzpomenu nebo ne. Jen vam mohu potvrdit, ze normalni to neni, mezi beznym prozivanim filmu a tim, co popisujete, je velky rozdíl.
Pisete, ze mate bipolarni poruchu, takze predpokladam, ze jste v péči psychiatra, takže to bude nejlepší řešit s ním.

1 před 3590 dny

0 Nominace Nahlásit

Diskuze k otázce

BAPBAP89

Je mi 2O. A pár měsíců trpím Bipolární afektivní poruchou. Jsem hodně citlivý. A vždy když něco vidím a dojme mě to, tak po tom toužím taky. Třeba film o hudbě, tak začnu tvořit hudbu. Nebo ty Upíří deníky, tak tam chci zas být upírem, ale ne proto abych napadal lidi a tyhle věci, ale pro to kolem toho. Ta smutná hudba v tom, ta láska apod. Prostě tyhle věci.

před 3591 dny Odpovědět Nahlásit

gecco

Tak to je zřejmě, OK…
Popovídej si o tom se svým psychiatrem – velmi pravděpodobně ti řekne, že to normální je.
😉

před 3591 dny Odpovědět Nahlásit