Je vhodné, či dokonce jaksi blahodárné si v podobných situacích v soukromí a třeba i veřejně vydatně poplakat?

Příklad: Přestože něco příznivého bylo už jednou pevně dáno, fungovalo a i tak nás okolnosti o toto posléze připravily, nakonec se nám to jako blesk z čistého nebe vrátí do našich životů.

Jako příklad za všechny uveďme na př. nečekané navrácení oblíbeného služebního vozu odebraného při dřívějším rušení některých pozic a funkcí v zaměstnání, či nečekaný návrat manželky opustivší nás dříve s bohužel nezabezpečeným strangerem anebo v neposlední řadě nečekaný návrat cen paliv na jejich současně přiměřenou hodnotu.

A ještě DŮLEŽITÁ (!!!) podotázka (proč mě to vlastně zajímá):

Pokud by k pobobnému citovému výlevu přeci jen došlo a člověk by zde neudržel pláč, tak která emoce by pravděpodobně byla tím jeho spouštěčem? Napadá mě cokoli, ale… Kdybych takto bulel já, tak asi z nostalgie. Děkuju.