Je vůbec možné najít historickou epochu bez násilí a proradnosti (viz popisek)?

Ne.

Násilí plodí násilí.
Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem?

Zdá se, že zbytečně plýtváte energií…..
O některých časových úsecích, různých společenství, histprici mniho/nic nevědí.
Tak se někde „ztratilo“, třeba 20 – 30 let (možná přechodová mezifáze/etapa).

Ono je to asi tak, že na jednom konci světa je klid a pohoda, jinde boj o půdu, území, o moc/vládu.

Ta Vaše „brutalita“, není znakem každého společenství, v různých epochách.
V novodobých dějinách (po II. světové válce), byla místa a období, bez výrazné brutality.
Domnívat se, že na celém světě (na Zemi), byl/bude, všude klid, mír, spokojenost (všech v jednotlivých zemích, národech) a všeobjímající lásce, JE BLÁHOVÝ NESMYSL.
Je to něco, co nelze lidem nadiktovat, přikázat. Utopie.
Snad příklady táhnou a výchova.
Ale nesmíme zapomínat na rovnováhu.
den x noc
světlo x tma
teplo x chlad
radost x smutek
zdraví x nemoc
hojnost x nedostatek

• doplňte si další příklady sám

TO, po čem snad většina lidí touží/sní, je vzhledem k možnostem a schopnostem lidí, nereálné, nemožné.
Odkud, vlastně „smrdí ryba“?
Od hlavy, eb od ocasu?
Podívejte se naprosté mezilidské vztahy.
Vztahy v úzké a širší rodině. Partnerské vztahy. Vztahy mezi sousedy, na pracovišti.
Kdy se jeden dře, druhý snaží, třetí veze a čtvrtý fláká či vyčkává.
Co žene lidi dál, výš? Jaký mají „motor“?
Potřeba, nenasytnost, sny, představy, nutnost, prospěch, touha ovládat, vlastnit, mít, usnadnit si práci, najít lék, (dodejte si další)?
Přestaňte hledat „oblíbenou epochu“. 😉
Vyberte si společenství, společnost, kde to šlo/jde, podle Vašeho subjektivního názoru, tak, jak se Vám líbí.
Co vyhovuje/zamlouvá se jednomu,
nebude nikdy, vyhovovat všem.

„Termín e. je však také možné použít jako název přechodu mezi jednotlivými ucelenými dějinnými úseky. V tom případě se pak blíží svému původnímu významu „hranice“, „meze“.“
https://encyklo­pedie.soc.cas­.cz/w/Epocha

Aby ste mohli hodnotiť historickú epochu, musíte poznať aj to, nielen čo predchádzalo tejto epoche ale aj samotné ľudské vzťahy a pohľad na brutalitu tej (hodnotenej) doby a myslenie ľudí v celej šírke spoločnosti.
Nehodnoťte danú dobu z nášho súčasného pohľadu, ale z pohľadu vtedy žijúcej spoločnosti.

Upravil/a: led

Jistě, třeba před cca 4 miliardami let ještě ani nebyl život. Nemluvě o miliardy let před tím a mimo Zemi.
To pak bylo ovšem na Zemi nehostinné prostředí bez vody, s nevhodnou atmosférou, prostředí pusté kamenité/lávové, pak naopak zmrzlé.
Z vesmírného hlediska pak srážky komet a planetek a jiné kolize i „požírání“ (i třeba galaxií)… pokud bychom to snad měli považovat za „násilí“ nebo „nepřátelství“. :D
Ale relativně poklidná mírumilovná epocha. I když bez života… To je právě ten důvod.

Život tak nějak je založen na násilí. Je to přirozné. Po celou historii, od vzniku až po dnešek je to o sežer se, kdo můžeš. Nebo taky sežer, nebo budeš sežrán. Život se zachovává tím, že se za jedno rozmnožuje, za druhé pojídá jiný život (ať už jiné tvory nebo rostliny – což je taky život). Život jednoho organismu na úkor druhého (a takhle vzájemně propletené). Jedno „ničí“ druhé, to zas třetí, a to třetí zase žije z pohromy toho prvního, druhého i třetího. Jeden na úkor ostatních a to neustálý koloběh. Predátoři a dravci loví nižší – třeba býložrace, ti žerou rostlinstvo (a i to může být jedovaté nebo problémové na konzumaci), smrtí tatměch, ale i jiného rostlinstva zase vzniká dobré hnojivo pro růst. Vzájemně se všichni živí z pldoů Země / matky přírody… což není nic jiného, než živiny, které obsahují různé organismy a vzájemně se neustálé misí, požírají sami sebe, parazitují a pak si i prospívají (i samotnou smrtí).
Samotný život je boj. Mj. i boj o samé přežití.

A hlavně jen u savců se vyvinuly mateřské a podobné pudy, které zahrnují starost o druhé a hlavně o potomstvo. V dávném pravěku, než dominovali savci, tak ještěři na své potomstvo málo dbali. Pokud útočil jiný dravec, malí se často nechali na pospas – dokonce i jako oběť, aby ostatní mohli utéct (však si pořídí nové). Různé taková plazí/ještěří tatíci dokonce požírali mláďata stejného druhu, včetně vlastního potomstva.

Zejména u savců se rozvinulo sociálnější cítění aj.
A především jen u lidí se to rozvinulu ve spolupráci a skutečnou spolupráci a společnost, která se nestará jen o sebe, či potomstvo, ale o všechny členy. Kde se rozvinula empatie a mnohé další. Takže lidi vlastně znamenají docela lepší výjímku, kde zase není až tak moc krutosti jako v samotné přírodě a její přirozenosti.

Neexistuje doba bez násilí. Historie lidstva je taky historií válek. Ani dnešní „perfektní“ doba se neodlišuje. Je tu OSN, spolupráce, spojenectví, humanitární organizace, rozvinutější lidská práva a svobody, a přesto jsou brutální války. Případně teroristické a obdobné činy a celé skupiny, které jsou často horší než války. Taky od 20. století po dnešek byly nejničivější války i mnoho genocid. Diktatury a totality, jaké v historii neměly obdoby, kde se na vlastním obyvatelstvu páchala ta nejhorší zvěrstva a vyložené čistky (ve jménu „lepší“ ideologie a jejich hodnot). Většina světa se ani dnes nemá dobře. Spousta států v chudobě a bídě, s velmi vysokou kriminalitou, násilím, nespravedlnostmi, místami i hladomor, nedostatek pitné vody a další. Navzodry demokraciím a preferovaným republikám. To je většina světa.
I třeba SŘŘ NN měla mnohm lepší soužití, i když byly mezi státy občasné spory i války… byly v podstatě nicotné, ve srovnání s moderními měřítky (válek, ale i třeba diktatur, genocid nebo jen represí a represálií).

Myslíš si, že lidé mají rádi Římskou říši, Osmanskou říši, Ruské dějiny, Americké aj., proto, jak žili v míru? Vůbec. Jistě, mnohé zajímá kultura a zvyklosti, ale většinou jde o zajímavé války a jejich vítězství, jejich imperialismus apod. Nemluvě o tom, že i ta kultura je neodmyslitelně spjata s válkami a násilím. Ať už jejich mentalita (válěčná), jejich schopnost přežití (přetrvání) a vítězství (poražení ostatních) nebo i toho, že válka aj. na tu kultury měly obří vliv. Jako třeba vývojem, vojenksým ovlivněním v ostatních odvětvích, propjenost armády s tou společností, asimilace s jinými národy atd.

Hledáš něco, co neexistuje a neexistovalo. Ani primitivní archaické skupiny pralidí nežili mírově. Mír je de facto nepřirozený stav a uměle vytvořený (a spíše neudržitelný), navíc rarita. Ať už z hlediska lidské psychologie a společnosti nebo obecně z hlediska evolučního (i mimo lidi).
Změna je neustálá, změna často znamená bolest i násilí. Jsou zde katastrofy, ztráty i smrt, vzájemná interakce všeho se vším různého druhu a s různým dopadem. Zdraví i nemoc jsou relativní. Stejně jako dobro a zlo (nebo výhodné a horší). A to vše tady bude pořád. Je to přirozené.

Upravil/a: Disraeli

Ano, ale leda při „hledání“ dítětem mateřské školky. Nebo při „hledání“ někým, kdo (nikoli v dobrém) mentalitě dítěte mateřské školky neodrostl.

Jinak je otázka, samozřejmě, nesmyslná, stačí k tomu elementární znalost lidské ethologie a psychiky. Epocha bez „násilí a proradnosti“ prostě možná není – nebylo-li by násilí, lidé by si nevážili míru, všecko má svůj smysl a je v rovnováze.

Zkus prekambrium
😉