Je vůbec svobodomyslnost skutečná?

PepasAvalonu

Jsme výsledkem té minulosti, jak píšeš. Víme, známe a umíme to s čím jsme se v životě doposud setkali. To už neovlivníme. To ale neznamená, že nemáme vůli a že nejednáme sami za sebe, svobodně podle našich rozhodnutí. Naše názory, přesvědčení byly vytvořeny v průběhu života, ale stále jsou to naše názory. Pak je taky otázkou, jak moc si člověk uvědomuje to, že to čím je, ho formoval život/minulost. Pokud si to uvědomuje, může se pak začít sám jakoby formovat. Ale i to, že k tomu názoru/uvědomění došel, je jen dílem nějakých nevyhnutelných okolností – takže k tomu ten člověk určitě měl dojít. A i to, že se sám formuje je zkrátka dáno.
Svobodomyslnost se stejně používá spíš ve významu liberálnosti, svobodných, pokrokových názorů, tolerantnosti vůči jiným.

Jistě, že pro člověka je to trochu omezením, ale jeho vůli, právo vlastní volby atd. mu to nebere. Já tomu všemu říkám osud nebo také determinismus. Zároveň existuje předurčení, je to dopředu dáno, ale my přesto máme svobodnou vůli a můžeme se rozhodovat (i když ten osud to nezmění, protože každé to rozhodnutí je správné a je v souladu s tím osudem. On totiž není něco, co by nás přímo řídilo a my to nemohli ovlivnit – něco, co je nad námi. Ten osud je spíš v tom, že je ve všem a je plnou součástí i nás samých). Snad se to dá pochopit, jak to myslím.