Je výhodnější být slavným zamlada, anebo ve stáří?

To netuším a ani bych to určitě nechtěl. Ani za mlada, ani za stara.

Zkušenosti nemám :)
Svádí to k odpovědi, že v mládí. Člověk může dopřát sobě i dětem a „užívat“ si slávu i penízky.
Zkušenost je taková, že mládí to někdy „neunese“. Hýří, sláva pomine a umírá v chudobě, s nemocemi. V novějších dějinách sávy stoupne do hlavy a ztroskotanec. Podléhá „démonům“ (alkoholu, drogám. AIDS aj. Končí jako ztroskotanec, nebo předčasně odejde zcela.
Není každý, jako božský Kája °D Snad je lepší si ba tu slávu chvilku počkat a plně si ji vychutnat.

Řekla bych, že ve stáří. Bouřliváctví a průšvihy, které patří k mládí, mohou proběhnout v anonymitě. 🙂 Protože jak je člověk jednou zaškatulkovaný, má po celý život smůlu.

S ohledem na ty tvé výlevy zde na webu, nemusíš mít strach. Ty se k tomu ani nepřiblížíš.

Podívej třeba na takovou Kordulu. Nejlepší vstup ke slávě je po vyšlapaném chodníku. A ne, se slávou a životem ma úrovni není třeba čekat na stáří, pokud je to jen trochu možné, začněte hned teď.

Až po smrti.
Byť slávnym nie je len obdiv, ale aj závisť a zášť.
Slávny človek nikdy nie je sám a súčasne slávny človek je sám.
Podivný paradox?
Ale taká je skutočnosť. Ak ste slávnym, vždy vás niekto spozná a vám zostanú len tieto možnosti:
1 – byť tým, akého si vás predstavujú, čo nie je vždy vďačná rola
2 – byť sám sebou a očakávajte aj prejavy nevôle vašich fanúšikov
Ak ste slávnym už ako mladý, len málo z nich vidia tú drinu za vami, kým ste sa stali slávnym.
Ak sa stanete slávnym v čase, keď už mnohí už len pasívne čakajú na koniec svojho života, nevidia za vami celoživotnú prácu, odriekanie, hektolitre potu, vidia len slávu a peniaze. Nevidia ani to, že vy ste našiel zmysel života, to pierko vtáka Fénixa, ktoré vás neustále hnalo dopredu a vyššie ani vám nedovolilo zaspať na vavrínoch.
Mnohí slávni často hovoria „Neženiem sa za slávou ani dnes v pokročilom veku, rovnako ako som sa nehnala za ňou v mladosti a napriek tomu ma stále prenasleduje.“ Ich snom je potom život človeka „s plášťom neviditeľnosti“, ktorý sa môže nepoznane prechádzať po ulici, vojsť do obchodu s lacným tovarom, prehrabávať sa na „blšáku“, či len tak dať si „orosenú dvanásťku“ bez neustáleho pohľadu objektívu kamery paparazzi.