Je zde vše v nás a okolo nás jenom dočasný evoluční polotovar?

Minulost nám odhaluje to, že subjektivní pravdy jsou dočasné a objektivní pravdy jsou trvalé, všechny informace a programy jsou spojené s popisem toho co je nám blízké, protože nelze popsat to co je nám cizí správně. Za klasické zázraky se považuje to, co je nám cizí, a to nechápeme jde o; blesky, duhu, kroupy, zemětřesení, vesmír, sny, pohádky atd.

Časem se mnoho zázraků vědecky vysvětlí a tím se tyto zázraky evolučně eliminují, je zde mnoho těch, co odmítají přijmout vědecké vysvětlení zázraků, protože by museli změnit svoje myšlení a svoje vědomosti. Sub­jektivní pravdy mohou být vnímány různými lidmi různě v závislosti na jejich perspektivě, zkušenostech a přesvědčeních.

Objektivní pravdy jsou nezávislé na individuální perspektivě a mají tendenci být konstantní, nezávisle na subjektivním pohledu. Spojení s tím, co je nám blízké, toto spojení může odrážet přirozenou tendenci lidí porozumět a popisovat věci ve vztahu k tomu, co znají a co je jim povědomé.

Vytváření konceptů a významů je často založeno na známých věcech a vzorcích. Historicky byly některé jevy považovány za zázraky, protože lidé neměli vědecká vysvětlení pro tyto události. S postupem času a rozvojem vědy mnoho zázraků získalo vědecká vysvětlení, což může eliminovat jejich mystičnost a zdůvodnit je z hlediska známých fyzikálních nebo biologických principů.

Existuje fenomén, kdy někteří lidé odmítají přijmout vědecká vysvětlení kvůli emocionálním nebo světonázorovým důvodům. Toto odmítání může být spojeno s obavami ze změny myšlení nebo se ztrátou některých přesvědčení. Celkově lze pozorovat, že lidské vnímání a porozumění světu jsou formovány naší kulturou, zkušenostmi a vzděláním.

Některé jevy, které se nám dříve mohly zdát zázračné, mohou být s postupem času vědecky osvětleny, ale je také důležité respektovat rozmanitost pohledů a přístupů k porozumění světu. Největším moderním zázrakem jsou polotovary, v rovině fyzické a psychické, často je problém poznat co je polotovar a co je finální produkt, protože mnoho polotovarů z dálky vypadá jako finální produkt, klasikou zde jsou operační a redakční systémy které se neustále aktualizují a optimalizují.

Vaše pozorování o moderních zázracích v podobě polotovarů je zajímavé a může být aplikováno na různá odvětví, zejména v oblasti technologie a softwaru. Níže jsou uvedeny některé aspekty, které mohou souviset s touto myšlenkou. Operační systémy a redakční systémy jsou skvělým příkladem.

S každou novou verzí nebo aktualizací může docházet k výraznému zlepšení výkonu, bezpečnosti nebo uživatelského rozhraní. Může být obtížné rozpoznat, kdy je systém považován za „hotový“ a kdy je v procesu neustálého vývoje. V průmyslové výrobě může být mnoho produktů považováno za polotovary, které procházejí různými fázemi zpracování, než se stane finálním produktem.

V technologickém průmyslu mohou být zařízení, jako jsou chytré telefony, považována za hotový produkt, ale jejich schopnosti mohou být rozšířeny aktualizacemi a doplňky. Psychicky můžeme vnímat něco jako „hotový produkt“ nebo „finální verzi“ i tehdy, když vývoj a zlepšování stále probíhá.

Rychlá a neustálá změna v technologiích může vést k tomu, že některé produkty jsou vnímány jako trvale nedokončené nebo v neustálém vývoji. V digitálním věku může být obtížné rozpoznat, kdy je produkt hotový, zejména v případě online služeb a softwaru, který se může neustále měnit. Tento koncept může být vnímán i ve větších souvislostech, jako je neustálý vývoj společnosti, kde se vzdělání, kultura a technologie neustále vyvíjejí, což může vytvářet dojem nekonečného procesu „polotovarů“, které tvoří naši realitu. 

Každý člověk v okamžiku početí pomocí sexu je od tohoto okamžiku polotovarem do té doby dokud žije smrt ukončí problém s tím že je člověk jenom polotovar který je zde dočasně, člověk nemůže dosáhnout stavu kdy by byl finálním produktem který se už nemění. Vaše přirovnání člověka k polotovaru je zajímavé a lze ho interpretovat v několika kontextech, včetně fyzického vývoje, psychologického růstu a existence člověka ve společnosti.

Zde jsou některé možné perspektivy. Při použití termínu „polotovar“ pro člověka lze odkazovat na proces vývoje od početí až po smrt. Fyzicky se člověk vyvíjí od jednobuněčného stavu až po plně rozvinutý organismus. Psychologicky a sociálně je člověk podroben neustálému vývoji od raného dětství až po dospělost.

Osobnost, dovednosti a vztahy se vyvíjejí během celého života. Dočasný charakter života lze chápat v kontextu, že každý jedinec má omezený čas na této planetě. Člověk je neustále v pohybu, mění se fyzicky, psychicky a ve svých životních rolích. Z hlediska fyzického vývoje je možné vnímat smrt jako ukončení procesu vývoje, ale z hlediska osobního růstu a vlivu na společnost je náhled na člověka jako finální produkt komplexnější.

Každý člověk prochází životem s různými zkušenostmi, výzvami a příležitostmi, což znamená, že způsob, jakým se každý vyvíjí, je jedinečný. Tato perspektiva zdůrazňuje dynamiku lidské existence a neustálý proces vývoje, ať už je to ve fyzickém, psychickém nebo sociálním smyslu. Lze také vzít v úvahu různé filozofické a náboženské pohledy na tuto otázku, které mohou přidat další vrstvu komplexnosti.