Je zpovědnice středověká psychoterapie?

Ano. Jakéstakés psychologické principy by tam měly být a měl by se jimi kněz řídit. Ale kvůli tomu nemusel studovat psychologii (a příbuzné obory).
Jedná se hlavně o pokání, vyzpovídání a dostání rozhřešení, či celkově smíření (člověka s Bohem ale hlavně i sám se sebou, svou duší, svědomím, atd). Kněz by se měl tedy vyznat v otázkách duchovních, náboženských (a tím i částečně životních) a podle toho radit.
Člověk se může kát, modlit k Bohu/bohu a a žádat o odpuštění i sám. Nebo se chodí na hromadné bohoslužby a podobně. Zpověď je jedna z forem a možností, je to individuální pomoc, kdy je kněz řekněme takovým prostředníkem mezi člověkem a Bohem (skrze jeho vysvěcení a znalosti) – čili taková odborná pomoc/konzultace v otázce duchovní. Jinak něco podobného existuje a existovalo i mimo katolickou církev.

Ona náboženská otázka se zabývá mnohým, včetně každodenního života, dobra a zla a různých problémů. Skoro každé náboženství má svatou knihu nebo svaté texty, přikázání a (morální) kodexy a moudra. A mniši (nejen katoličtí) se těmito zásadami víry řídí a díky tomu, že se v nich orientují, mohou pomoci ostatním. Takže to v jistém ohledu a do jisté míry je i psychická (jakože psychologická) pomoc. Může být… záleží taky na knězi, asi jako když taky záleží i na psychologové. Je celkem jedno jestli kněz nebo nějaký psycholog, důležité je hlavně to, aby to byl člověk pozorný, nápomocný, poslouchají a morální. Mnoho lidí akorát potřebuje být slyšet, musí se vymluvit a doslova vyzpovídat ze svých pocitů a problémů… Tím mu spadne kámen ze srdce a odlehčí se mu – je možno se takto upřímně a od srdce bavit i s přáteli.. Zároveň to s někým sdílí, zároveň to řekl nahlas, přiznal si to, hledá pomoc a srovnal si to (myšlenky i celou problematiku).
V případě kněze, psychologa a dalších se jedná o odborníka, který dokáže i vhodně poradit, utěšit, motivovat, dodat víru, odvahu, nadhled, poskytnout smíření,…

Upravil/a: Disraeli

Ne, není. Je a vždy to byla primárně náboženská záležitost. Samozřejmě, zpovědník pracuje s lidskou psychikou a pro zpovídaného to může být forma psychoterapie. Proto by kněz měl má pryychologické znalosti, aby nevhodným přístupem k hříchu a jeho vyznání nezpůsobil další psychické problémy. Ale pořád platí, že pro terapii se chodí k terapeutovi, pro rozhřešení do zpovědnice.

Kněz (dnešní) má značné znalosti psychologie..
Středověká zpovědnice byla, především nástrojem, jak udržet věřící/lidi v bázni, poslušnosti a oddanosti. Zřídka „pomocníkem“ a podporou, útěchou.