Tu zrušili někdy v 50kách minulého tisíciletí, nedávno to tady bylo. Někteří si myslí, že jezdí tou první, ale ne ne, nejezdí, jezdí tou druhou. Já osobně jezdívám levá pravá- dvoutakt. Je to luxus. Vždyť co je to za lidstvo, které se běžně krmí v McDonald's. První třída?
0 Nominace Nahlásit |
Pokud máš na mysli vlak, tak v tomto roce jsem dvakrát cestoval v první třídě a několik dalších cest jsem podnikl v druhé třídě.
Pokud je to možné, volím velkoprostor, ty komůrky nemám rád.
Upravil/a: Justin1
0 Nominace Nahlásit |
Vlakem jezdím asi 2× za rok.Stačí mi druhá třída,ale mám rád kupátka,připadají mi útulnější než vagón plný lidí.
0 Nominace Nahlásit |
Jezdím tak, abych seděla na koženkovém sedadle. Z plyšáku obvykle chytnu blechu. Proto cestuji v restauračním voze.
0 Nominace Nahlásit |
Některé vlaky nenabízejí první třídu, ale když jet musím, jsem ráda, že se vůbec někam dopravím. Při možnosti výběru volím první třídu. Mám ráda kupé a servis. Nejraději u RegioJet.
0 Nominace Nahlásit |
Jak kdy. Někdy druhou, někdy první, někdy business, ale to pak beru celé kupé jen pro sebe.
0
před 740 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
vlaky zásadne II. třída, a když se dá (vnitřní linky na malé vzdálenosti) tak se vyhýbám kupé, mám z nich děs, nelíbí se mi možnost zavřet se s nějakým poshukem.. Párkrát za život jsem letela I. třídou a taky charter a je to velice příjemné, na to bych si zvykla, už jen skrz odbavení zvlášť, lepší prostor a čisté wc. Když ale můžu, jdu zásadně autem nebo moto.
0
před 740 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Nikdy jsem nejel první třídou: ne že bych na to neměl, ale přidaná hodnota neodpovídá ceně.
0
před 739 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Co přesně je pokryteckého na tom, že si vezmu celé kupé Business? Nechci cestovat s nějakým dobytkem, tak si holt zaplatím čtyři sedačky místo jedné.
Tím však blokuješ zbytečně místa pro další cestující, kteří pak musí sednout do jídeláku, kde si později nesedneš ty, když se chceš občerstvit.
Business je u Regiojetu a tam si kupuješ konkrétní místa. Nemůže se stát, že někdo nastoupí a zjistí, že nemá kam si sednout. Navíc, business obvykle nebývá úplně plný.
Stále je to však zbytečné blokování. Byť za ta místa zaplatíš jak máš, stále jsou nevyužita jinými cestujícími jen kvůli tvému pohodlí. Co kdybych si chtěla koupit jízdenku v první třídě, ale nevejdu se, protože někdo si zamluvil čtyři sedačky pro sebe, jen aby si měl kam rozhodit tašky a natáhnout nohy. Já bych na to samozřejmě nemela jak přijít, ale… není ti to prostě blbé? Dokážu pochopit dvě sedačky, kdy třeba člověk opravdu hodně věcí potřebuje převézt, ale upírat jiným možnost si vedle tebe sednout, jen proto, že se bojíš, kdo to bude, mi přijde přinejmenším zvláštní.
Malvi, mně to zvláštní nepřijde. Podobný pocit vzniká u některých děti už mezi ostatními dětmi, při jejich socializovani- společném setkávání. Dítě když tohle mezi ostatními okolo pocítí, chce se pak odlišit- být něčím více než děti okolo. Případ který popisuješ jsou už jen výsledky nepichopeneho dětství.
Není mi to blbé. Stejně, jako mi není blbé vzít si dva chleby, když chci, a neřeším, jestli zbyde i na tebe.
Ametyst: A díky hovadům, jako jsi ty, se v jídeláku nedá sednout, když se tam jde člověk opravdu najíst.
Aevul: I hovado, jako seš ty, má uznat, že když tam piju a jím, nemůžu sedět jinde než v “ jídeláku”. 🙂
Ametyst: Pokud jíš, OK. Ale píšeš, že tam jdeš automaticky, místo jiného místa ve vlaku a sdíš tam celou dobu. Takže lžeš, vykrucuješ se, nebo se cpeš celých X hodin?
Aevul, já jediný ti rozumím. Plně chápu vztah mezi byznysem a dobytkem-vlastně se na tebe nelze zlobit (je nutná revize společenských měřítek).