Jsem se zamiloval asi

Jsem v prváku na střední, a už od září po sobě často koukáme se spolužačkou. Není to náhoda a ne, jenom se mi to nezdá. Opravdu po mně taky kouká.
Občas mě taky sleduje periférně, hraje si s vlasama atd. Jelikož já mám celkem těžkou sociální fobii a ona je taky celkem stydlivá a tichá, ještě jsme se spolu neseznámili a ani spolu nepromluvili.
Odhodlal jsem se udělat ten krok a poslal jsem jí žádost na facebook, aby jsme se seznámili alespoň tam, protože já se svou sociální fobii prostě asi nezvládnu jít za ní ve třídě, když tam má spolužačky.
Bylo by to divný před nima. A ona je opravdu vzácně ve škole někdy sama. Vždycky je v doprovodu spolužaček. Tak jsem využil toho, že jsme byli odsonuti na distanční výuku (někdy v říjnu to bylo) a poslal jí tu žádost, aby to nevypadalo tak divně, jako kdyby jsme byli ve škole na prezenční výuce.
Žádost nepřijala. Neodmítla jí, ani nepřijala. Prostě tu žádost tam pořád má. A ne, není to tím, že by chodila málo na facebook. Máme třídní skupinu
na facebooku kam ona píše, takže vím, že je na fb často. Když jsme se teď vrátili na prezenční výuku, zase to pokračovalo. Ty pohledy, hraní s vlasama a všechno ostatní. A fakt se mi to nezdá nebo to není náhoda, to poznáte když
je to náhodně. Věřte mi, nedokážu to tak popsat slovama, protože bych tu musel napsat tak strašně dlouhou zprávu, že by to nikdo nechtěl číst. Proto to nedokážu uplně vyjádřit, jak to je.
Myslíte, že je to třeba tím, že jí to prostě přijde divný přidávat si mě na fb do přátel když se neznáme? Nemá hodně přátel na facebooku, jen kolem 90, což je docela málo na dnešní puberťáky.
Takže si tam asi přidává jen ty, které blíže zná? Nebo je to tím, že ji přijdu prostě divný kvůli té sociální fobii? Mám omluvenku od lékaře, že nemusím číst před celou třídou, být vyvolán ke zkoušení u tabule atd.
Možná se mě i trochu bojí? Nebo jde o stydlivost? Nebo nechce, aby ostatní spolužačky viděli, že mě má v přátelích, když se s nikým ve třídě nebavím a jsem ten „podivín“? Fakt mi to věřte, ty pohledy atd nejsou náhoda. To jde poznat, kdy jde o náhodu a kdy je to schválně. Mám jí napsat zprávu na facebooku, a nebo se na to prostě vykašlat
a jít za ní osobně i za cenu trapasu? A nebo si přece jen myslíte, že jde pouze o mou iluzi a že to je vše jen v mé hlavě?(Kdyžtak uveďte argumenty pro tohle tvrzení, proč si myslíte že to tak je.)
Asi jsem se do ní zamiloval, chci od ní alespoň jednu šanci, někam se mnou zajít na kafe a blíže mě poznat. Nechci ji nějak stalkovat nebo jí do něčeho nutit, nebo se vtírat.