Jsou hudební motivy neopakovatelné, nebo nejsou?

Ta otázka mi přijde trochu zmatená. Motiv je v hudební teorii definován jako nejkratší úsek hudby, který ještě nese nějaký (hudební) smysl. V tomto ohledu se může jedna o alespoň 2 tóny (za výjimečných okolností může být motivem i jediný tón), ale také třeba i o 10 tónů, vždy záleží na kontextu. Slovo také může mít jednu slabiku nebo třeba osm. Stejné či podobné motivy se samozřejmě můžou prolínat různými skladbami, přesto se dá říci, že hudba je nevyčerpatelná. Je to podobné jako třeba s čísly – složením dvou číslovek dostaneme v naší desítkové soustavě 100 možností, podobné je to s hudebními motivy. Může jich být opravdu obrovské množství (podobně jako slov), ale ještě mnohem větší množství může být pak témat, která jsou nadřazeným stupněm k motivům (stejně tak se z nesmírného množství slov dá složit ještě větší množství různých vět).
Abych to shrnul, hudbu jistě lze považovat za „prakticky nevyčerpatelnou“, jiná věc však je, je s touto nevyčerpatelností nakládá např. populární hudba, to by ale bylo na jinou a mnohem delší debatu.

Hudební motivy sice bývají značně originální, ale zcela neopakovatelné spíše ne. Jen dosti podobné.

Naprosto chápu, co chtěl xxx3 říct a nijak to nerozporuji. Jen bych ale chtěl podotknout, že aby hudební motiv zněl alespoň trochu libozvučně, pak jednotlivé tóny daného motivu musejí patřit do konkrétní tóniny (resp. modu) a pak těch možností už zase tolik není. Oktávové skoky taky nejsou příliš běžné a ne vždy pěkné. Pokud, čistě teoreticky, počítáme s kombinací všech jedenácti půltónů ve všech slyšitelných oktávách, pak je kombinací sice více, ale pak se jedná spíše o shluk tónů než o melodický motiv. Jinak řečeno: To, že se hudební motivy opakují je celkem běžné a to i u skladeb, jejichž autoři o té druhé skladbě v životě neslyšeli…