Jsou věci, na které věda nikdy nebude znát odpověď?

Říká se, že existují věci nepoznané, ale nikoliv nepoznatelné. Jak se na to díval filosof KLant a jeho pojmy pro poznání.
.Vyjdu z z filosofie I. Kanta, že jevy (určitou realitu) poznáme na základě zkušeností, ale „věci o sobě“ nejsou poznatelné vůbec, protože to nejde pouhým myšlením, ale zkušenostmi,. Nemůžeme poznat svět takový, jaký je, ale jak se nám jeví. Naše smysly zobrazují realitu, jaká je, ale chybí jistota, zda zobrazíme přesně. Skutečnost existuje bez ohledu na to, zda a jak ji vnímáme. ,
Z toho vyplývá, že objektivní věci existují, my je vnímáme subjektivně, zapojíme emoce, případně poznáváme ve chvíli hnutí mysli,.
.
Kant tvrdí, zda může člověk jednat vždy objektivně, když se nechává vést svými subjektivními pocity. Naše jednání určují city, a hnutí mysli. Z toho plyne, zda můtžeme objektivně jednat, když se musíme spoléhat na své tužby./přání. Rozum to hodnotí jako rozdíl mezi poznáním pravdy a poznáním toho, jak konat. V neznámém případě se člověk cítí ve srovnání s ostatními neznalý, a proto méně věří ve svou volbu. Určitě něco chybějícího platí pro všechny, proto člověk nepociťuje zvláštní informační nevýhodu.
Boží existenci věříme či víme o ní, ale nemůžeme ji dokázat. Jde o transendentí poznání, které přesahuje náš rozum.

Nepřemýšlím nad tím, zda se podaří objevit vědcům něo nového v určité oblasti a posteriori, tedy na základě zkušeností, nebo uvedou "proč platí třeba poznatky apriori v logice či matematice. Uvědomuji si, že je řada věcí, které přesahují náš rozum, tedy je to transcendentní. Je to něco, co přesahuje naše smyslové a rozumové poznání, je to za hranicemi poznání.„
Víra je to, čemu věříte, nikoli to, co víte.“
Znám z filosofie.

„V souladu s filosofií sil uvědomuji, že V zásadě každá schopnost předcházející poznání se nazývá rozum. … Některá určení, jako nutnost a neurčitost, přesahují kategorie rozumu, avšak nikoli vnímání.“
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Transcenden­t%C3%A1ln%C3%AD_fi­lozofieCo n a tso

Co na poznáníl tvrdil astrofyzik Jiří Grygar

„Nejsem přesvědčen, že věda bude někdy schopna vysvětlit vše. Věda se pouze čím dál tím úspěšněji zabývá otázkami, jak věci fungují, ale nemá nástroje pro odpovědi na otázky proč to tak je. Základní otázky totiž formuloval už Wilhelm Leibniz na přelomu 17. a 18. století: „Kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme?“ a dále „Proč existuje spíše něco než nic?“ Nevidím, že bychom se k odpovědím na tyto otázky jakkoliv blížili. “

https://www.e15­.cz/the-student-times/jiri-grygar-vychazime-z-nedokazatelnych-tvrzeni-kterym-muzeme-jenom-verit-1272370

Co je věc o sobě,.
Můj výklad

Vidíme psa, někdo toto zvíře tak kdysi pojmenoval. , Obecný pojem pes přesahuje naše smysly, my psa vnímáme jako pojem pro určitý jev či živého tvora. . Pokud bychom psa neviděli, tak tzůstane jen v naší hlavě. Název „pes“ je pro nás apriori, tedy už je název daný, ale nevíme, proč je to pes, nikoliv kočka. Totiž ale na základě smyslů a posteriori poznáme, že jde o psa. Pojem máme v hlavě, s ním jsme se narodili, ale poznáme ho, až ho uvidíme, tedy . a priori x a posteriori. = předem dané, x poznané ńa základě zkušenoastí atd.

Filosof a věci o sobě
V jedné přednášce filosf, Heidegger který následoval Kanta, zvolil jako příklad „věci“ džbán a na něm se snažil ukázat, že i tak zdánlivě prostá věc ve skutečnosti odkazuje k množství velmi bohatých významů, jako je pití vína, družná zábava, pohostinnost a mnoho dalších, takže „předmět“ džbán je ve skutečnosti křižovatka či uzel významů, které nakonec odkazují až k celku světa, v Heideggerově podání k součtveří či „čtveřině“.
https://www.e15­.cz/the-student-times/jiri-grygar-vychazime-z-nedokazatelnych-tvrzeni-kterym-muzeme-jenom-verit-1272370

Budoucnost vzniká v minulosti, pokračuje v přítomnosti, takže je těiké říct, zda se objeví ještě něco zcela nového., Ale určitě platí, že pokrok vždy neznamená cestu vpřed. Myslím, že nové poznatky přinese Vesmír,, třeba i na základě a posteriori.

Upravil/a: annas

Otázka je, svým způsobem, nesmyslná, protože bys musel nejprve vymezit definici a margo toho, co se rozumí pojmem „věda“ a následně, co se rozumí pojmem „odpověď“.

Co to je věda? Prosím, ars medicinae, na fakultce, laboratoria, atd., je asi bez debat. Nebo nějaký Technical Research Institute, např. University of Michigan. Tam je to jasné, jako dobrý příklad poslouží Kino Tajemství krve (1953), ve kterém představený vysvětluje Janu Janskému, že OK, že když na něco přišel, tak to ale musí hodněkrát, a k tomu rozličnými způsoby, ověřit, jinak že je to bezcenné. Třeba.

No dobře, a co třeba taková theologie? Theologie ti na ty otázky, které kladeš v popisu otázky dá odpověď. Nebo „odpověď“, no v každém případě to odpověď bude, neptáš se na to, bude-li pravdivá, či-li nic. Třeba položíš otázku: smrdí hovno?, a já Ti odpovím: Nejsem účastníkem této konference, nicméně bych chtěl tučňáka. Je to odpověď? Je, protože neptal-lil bys se, mlčel bych. Samozřejmě, jakkoli neodpovídá na Tvou otázku, ale není nikde řečeno, že když položíš otázku, že rovněž musíš obdržet odpověď.

Nebo astrologie, někdo jí za vědu považuje. Druhý se bude do krve hádat, že to je pavěda. A tak by šlo pokračovat.

Míníš-li pojmem „odpověď“ objektivní materiální pravdu, pak ne, na některé věci tuto odpověď věda nikdy nedá. Třeba i proto, že ji nehledá.

Jinak je odpověď, spíše, subjektivní.

Nebo takto: člověk, který chce věřit, odpověď na to, je-li bůh (bohové, démoni, Satan, etc.) má: buďto věří, že je, nebo věří, že není. Jistě, vzájemně se mezi sebou drazí věřící mohou pohádat skrze odlišnou značku, ale v zásadě se shodnou: je (jeden tábor) versus není (druhý tábor).

Člověk, který chce vědět, odpověď na otázku, je-li bůh (bohové, démoni, Satan, etc.) má: není. Byl-li by, projevilo by se to v vnějším světě. Nehledě na tu skutečnost, že nahlíženo zcela nezaujatě dojdeš ke kořenu každého kultu a všecka institucionali­sovaná náboženství mají společné prvky, společný základ „psychologické profillace“. Shodný modus operandi. Jedno s druhým.

Problém je v tom, že na podobné otázky nikdy nenajde odpověď exaktní věda – sílozpyt, astronomie, atp. Logicky, nekonečnost je domněnka, ovšem i při tom margu, které je nám stran prostoru, jež nazýváme vesmírem, známo, je prakticky nemožné, abychom ho prozkoumali s takovou přesností, že bychom mohli opravdu prohlásit, že tam žádný bůh není. A drazí věřící by ti namítli, že i kdybychom prozkoumali, že bůh stejně není měřitelný, není vidět, atp. Tak? To jsou dva světy, vzájemně neslučitelné, vědět a věřit.

Ovšem, můžeš namítnout, že jednou bude civilisace na takové úrovni, že prozkoumá. Mýlíš se, nebude. Proč? Protože: ecce homo. Člověk se točí v zdánlivém kruhu, ve kterém je ale pořád stejný: malicherný, živočišný, mrdavý, strachuplný, agresivní. Jakmile se civilisace dostane do určitého stádia, započne úpadek, civilisace upadne. I při naší ubohé historiografii jsou o tom nesčetné nálezy, fakta, kolik civilisací tady bylo (o kterých vímé úplné prd!), a třeba i na podobné, nebo i vyšší, úrovni, než jsme my. Takže: ne.

Vrátím-li se „na zem“, obávám se, že naše civilisace nám nedá odpověď ani na otázku, co je na dně oceánu, co je uvnitř Země, nebo něco podobného, respektive odpovědí rozuměj objektivní materiální pravdu. A to jsou věci blízké, ne tak věci daleké, nebo věci z dávné minulosti a nebo věci, které naše přístroje neumí zvážit nebo změřit. Obávám se, že to chceš po ní moc!

Nesouhlasím s tebou, protože používáš termíny --\nikdy to nepůjde a pod. Lidé by neměli být takto omezení. Jak víš, co věda zjistí? Myslel si někdo v 16. století, že budeme létat i na jiné planety, pohybovat se velkou rychlostí a hovořit s někým, kdo je na opačné straně světa?

Nikdy nehovor nikdy. Môžeme len chcieť, aby to nikdy nebolo, alebo jednoducho o tom nevieme…
Čo nie je teraz, mohlo byť predtým, môže byť v budúcnosti.
(budúcnosť je to, čo nebolo v minulosti a nie je ani teraz)

Upravil/a: led

Věci mezi nebem a zemí.

A jak by věda měla/mohla znát odpovědi například na skutečnosti, které existují, dějí se, staly se často v přímém rozporu se vším tím vědeckým bádáním a přesto se odehrály jaksi přirozeně, nenásilně, zcela ladně, bez jakéhokoli ohledu na těžkopádnost, rezignaci a únavu všech těch vědeckých hlaviček a mozečků… tohle tě, arcimozečku, také nenapadlo? 😐

Přece ty jako osvícený víš nejlépe jak podlá je snaha tvořit z jednoduchého složité a kam tato cesta vede (opak osvícení si představit už dokážeš), přece ctít pravidlo Occamovy břitvy by pro někoho tak spirituálně prozřelého mělo být samozřejmostí a mélo by být jeho vnitřním zákonem nr. one, synu. 🤨

Posmrtný život.

Ano a vědecky nezodpovězených otázek bude dost, z jistých důvodů..

Jednou z příčin je hledání vědeckých důkazů pro vlastní teorie a neochota vycházet z toho, na co ukazují výsledky vědeckého bádání v praxi.

Například, vesmír je plný přesných konstant, které jsou provázány s fyzikálními zákony zde na zemi. Logicky to ukazuje na to, že existuje Zákonodárce, který tyto zákony musel ustanovit a uvést v platnost, a to včetně konstant, aby vše fungovalo tak, jak má ve vesmíru, tak i tady na Zemi. A co na to věda? Že se to jakousi explozí v kosmickém prostoru nastavilo samo..
Vážně? A slovník také vzniknul explozí v tiskárně, že?

Ten slovník musel někdo vymyslet a poskládat tak, aby splňoval svůj účel.
To je JEN slovník! ..a co teprve VESMÍR? Ten Konstruktéra nepotřeboval?
Z tohohle mnohé vědce bolí hlava.. 😉

Otázka poznání je spojená s přiblížením k tomu co chceme poznat, bohužel pokud se k jednomu přiblížíme tak se od jiného vzdálíme.