Jsou vztahy v současné společnosti a rodině normální? A co říkáte na současnou hospodářskou politiku státu?

Zrovna sleduji televizní noviny 29.4.2020. A už se zase projednává, že se bude platit nějaké „TÁBORNÉ“, aby rodiče dostali další peníze na to, aby byli se svými dětmi o prázdninách a mohli s nimi jet „i na dovolenou“. A že je nutné, aby se co nejdříve otevřela možnost provozu letních dětských táborů, aby si mohli rodiče ODPOČINOUT od SVÝCH dětí a aby si mohli na dovolenou jet sami.
Nechci být sprostý, musím se dosti držet!
Proboha, my se na prázdniny a dovolenou s dětmi vždy těšili, museli jsme si na ni během roku našetřit a nikdo nám na nic nepřispíval. A jezdili jsme takto s nimi každý rok a nikdy nás nenapadlo je z výše uvedeného důvodu posílat do táborů (tehdy pionýrských).
Dnes je celá společnost maximálně sobecká a egoistická, rodiče mají své děti snad jako „zátěž“.
A dále. Všichni by chtěli jenom brát a pracovat se nikomu nechce. Všichni chtějí mít nejlépe vysokoškolské vzdělání, přestože někdy vychází i ze základní školy s trojkami a čtyřkami a střední školu končí i s maturitou opakovanou 2× a někdy i 3× (že si nevymýšlím-příklady i z mé vzdálenější rodiny).
A po ukončení vzdělávání neumí skoro nic, maximálně zvládat IT techniku, neboť to je jediné, co je baví.
Ale jinak děvčata neumí ani vařit, uklízet a prát, kluci jsou „mamánci“ a neumí se postavit k žádné práci. Dát jim do ruky šroubovák, tak si s ním vypíchnou oko.
Ale všichni chtějí hlavně co nejvíce peněz a co nejméně starostí a práce.
Mladí si musí „užívat“ života, takže rodinu si zakládají po třicítce, děvčata berou hormonální antikoncepci a pak se diví (a zdravotnictví i pro ostatní na to doplácí), že nemohou mít děti a je nutné léčení, případně umělé oplodňování.
A pak, když už ty děti mají, jsou jim nakonec na obtíž (viz úvod) a MUSÍ si OD NICH ODPOČINOUT !!!
A všichni ostatní, kteří takto neuvažovali a neuvažují a kteří jsou dnes skoro vzácné výjimky (a těch je dnes asi dosti málo), na to doplácí.
Klasické rodiny se nezakládají (tím myslím sezdané), aby v případě rozchodu nemuseli nést náklady na rozvody a mohli se „svobodně“ rozejít, přestože partneři spolu ale běžně žijí.
Ale tyto ženy se hlásí jako „samoživitelky“ a opět požadují od STÁTU (tedy od všech ostatních) aby jim na tento jejich způsob života opět přispívali.
Další věc – starost o zdravotně postižené osoby a staré rodiče (dnes definovaní jako senioři).
Vždy jsme se o ně starali a žádné podpory a příspěvky jsme na ně nečerpali a brali jsme to jako samozřejmost.
Dnes nejsou výjimkou situace (opět příklad z mého blízkého okolí), kdy dva nefachčenkové a ožralové – synové na oba své „těžce“ nemocné rodiče pobírají příspěvky na ošetřování a s jejich důchody pobírají měsíčně takto cca 50 tisíc korun. A tak z této částky žijí v pohodě všichni, i ti oba nepracující synové. Občas si, pokud se jim chce, odskočí na nějakou „černou fušku“, přestože jsou hlášeni na pracovním úřadě jako nezaměstnaní (platby na soc. a zdrav. pojištění). A celá rodina kouří a holduje vesele alkoholu.
Společnost se stále zadlužuje, kdo nežije z dluhů a případně i spoří, není dnes většinou podle nynější střední a zejména mladší generace „úplně normální“.
A v případě, že se někdo zadluží tak, že není schopen splácet, tak chce opět po STÁTU (tedy po všech ostatních), aby jim byly tyto dluhy odpuštěny, neboť jsou „chudáci“ oběťmi exekucí.
No a nakonec – koronavirus.
Podnikatelé všeho druhu, kteří měli vždy dobré příjmy v případě „výpadku“ svého podnikání nemají údajně ani na dva měsíce na přežití? Tak neměli vše poutrácet, případně mají prodat zainvestované majetky, kterých nemají většinou málo a měli by na toto období dost prostředků bez problémů. Ale ne. My „chudáci“ nic nemáme, a tak opět STÁTE (opět všichni ostatní, na kterých jsme své nashromážděné a „nasyslované“ majetky získali), plať!
Nejprve bych jim pod pohrozením pořádného finančního postihu (a také jeho uplatněním) nařídil, ať provedou přiznání veškerého majetku a pak bych jim teprve nějaké příspěvky dal. A myslím, že by to nebylo ani mnoho.
Neúspěšní podnikatelé totiž většinou končí bez ohledu na „pandemii“.
Ne že bych chtěl vychvalovat dřívější doby před rokem 1989, ale takováto sobeckost a degradace hodnot, jak rodiny, vztahů rodičů a dětí a rovněž neodůvodněných různých finančních podpor a dotací ve všem, nikdy nebyla.
Dnes ten slavný údajný „kapitalismus“ je, co se týká vztahů, hospodaření, rozdávání, podpor a dotací, podstatně horší než doba dřívější, mnou zmiňovaná. A jde o daleko větší „socialismus“ než za vlády komunistů.
Nemohu to pochopit. Osobně už nějak dožiji, ale nevím, kam tato doba dospěje, neboť i historie ukazuje, že není možné, aby to takhle šlo do „nekonečna“. Co Vy na to?