Jste sami se sebou spokojeni?

Vzhled příliš neřeším. Skutečnost, kterou nelze změnit. Ale co občas nezvládám, jsou moje emoce. V tomto případě nepomůže ani vůle ani rozum. Ubližuji sobě i druhým… Těžko se pak leccos napravuje…

Takže v tomto smyslu ne.

Že bych se nějak obdivovala to ne.Ale musím se sebou vycházet jako s ostatními.

Ráno: při pohledu v zrcadle – no ty vypadáš!
oběd: nejez tolik
večer: zase jsem nic neudělala

ale inak jsem spokojena 🙂

Mám se ráda, nemám potíž se ráno podívat do zrcadla, pokud mne někdo urazí, tak se nad tím zamyslím, ale neberu si to osbně, pokud mne někdo pochválí, tak poděkuju a zahřeje to u srdce…nevím, jestli už se má považovat za narcise v tomto ohledu či ne…

Že bych se sama obdivovala, to ne, ale potěší mě když mě někdo řekne že mám hezkou postavu a nebo že mě to sluší.

Člověk kolikrát nenávidí některou svoji vlastnost a uvědomuje si to naplno, dokud zachovává chladnou hlavu. Pak přijdou emoce, a to už nám nic nepřekáží, abychom opět ukázali tu špatnou stránku. To mám i já, ale rozhodně se kvůli tomu „nenenávidím“. Člověk se musí mít rád, aby tak nějak žil.

Ráno to bývá krušnější, ale při večerním pohledu zjišťuji, že se mnou ta osoba v zrcadle stále je a musím říct, že až na některé detaily jí to docela sluší :D.