Ano.
Nepiji, nekouřím, neberu drogy, negamblím, neběhám za ženskými, mám práci atd.
Někdy se chovám dokonce nad rámec etikety.
0 Nominace Nahlásit |
Ano, někdy je ale potřeba „přitvrdit“, pokud to okolnosti vyžadují. To znamená v určité chvíli vystoupit ze zažitých zvyklostí.
0 Nominace Nahlásit |
Jiriku, uplne zbytecna otazka! Protoze kazdy si mysli, ze je slusne
vychovany. A ti, co nejsou, to ani nejsou schopni posoudit!
Ja si tedy osobne myslim, ze v tomhle smeru moralka Cechu dost polevila. Uz
i podekovani je asi vyjimkou! Bohuzel jsem udelala nekolikrat tuhle zkusenost.
Lide beru nektera gesta nebo ciny za naprostou samozrejmost, za kterou se
dekovat nemusi!
Stalo se mi, ze jsem na parkovisti preparkovala, aby mel ridic vedle me dost
mista pro nastup spolujezdce. Toho sameho ridice jsem potkala na pumpe. Stoupla
jsem si do rady za nej a kdyz ani po 5 minutach nevychazel, sla jsem se podivat
dovnitr. Sedel tam u stolecku a popijel kafe, pritom venku blokoval stojan!!
Tak jsem dostala vztek! Ani ne tak na nej, jako na pumparku a na sebe, ze jsem
byla jeste tak blba a kvuli takovemu hnupovi preparkovala.
Odpoved na tvoji otazku: Ano, nekdy az moc!! A nekdy to opravdu
neni dobre!
0 Nominace Nahlásit |
Napriek svojej uličnej výchove do neskorej puberty včetne vyjadrovania,
som počas dospievania a neskôr obdobia dospelosti, pochopila, že so
slušnosťou sa dá dôjsť ďalej (dokonca pre mnohých možno aj
nepredstaviteľné), napríklad vidieť východ a západ slnka a spoznať život
na rôznych svetadieloch nielen ako turistka používajúca cestovku. Dokonca aj
tam, kde mnohý by sa bál… dnes keď na tú pochabú mladosť spomínam, mi
občas mráz behá po chrbte.
Vlastne… cestovku som použila len na zakúpenie cestovného lístka do SSSR a
Juhoslávie. Ale tam už po vybavení úradnej „bumážky“ som sa mohla
pohybovať vo viacerých regiónoch po vlastnej osi. Podobne to bol aj v Bonne
(bývalé hlavné mesto NSR), kde som si vybavovala víza do BENELUXu. (vtedy
som prvý raz (ak vynechám August´68) videla tanky v pohotovosti v uliciach
mesta (v centre Bonnu).
Boli by ste možno mnohí prekvapení, že so svojim vyjadrovaním, aké tu
občas vidím, by ste v niektorých štátoch sveta mohli spoznať aj
nepríjemné stránky života. To nielen vo „vyššej spoločnosti“,
ale aj v prístavných dokoch a „pochybných štvrtiach“ veľkomiest. Aj
keď aj tu platí ako píše Drap vo svojej odpovedi „Ovšem na hrubý pytel
musí přijít někdy i hrubá záplata“.
Prirodzená slušnosť, aj tá získaná skúsenostiami, (platí to aj
pri tykaní, nielen pri vykaní, alebo dokonca onikaní) je viac cenená, než
tá akoby-slušnosť dnes často predvádzaná, žiaľ, nielen
pubertálnou mládežou, aj na tejto stránke…
Upravil/a: led
0 Nominace Nahlásit |
Nejhorší věc, kterou můžeš dítěti udělat je, že ho vychováš! 🤦♀️
Ne, vychovat jsem se opravdu nenechal! 😎
0
před 286 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
jyřýk🤪 šalamoun Knyhovník ostatní zvíře a hmyz: Tohle máš za Kč 8,000.00 – pošleš na Lékaře bez hranic. Protože to je otázka, jak od osmi důchodců najednou! 🤦♀️🙄
cappuccino: Za některé prospěšné skutky se neděkuje. Když se mě někdo zeptá kolik je hodin a odpovím na tuto otázku, tak neočekávam poděkování. Já ale poděkuji, když se jiného zeptám na aktuální čas a dotyčná osoba odpoví.
Rokio, kdyz se me nekdo zepta, kolik je hodin, tak mu udelam laskavost, kdyz
mu to sdelim. A za tu laskavost se normalne podekuje, takze to taky
ocekavam.
Ale je to spatny priklad, protoze na cas se nikdo dneska nepta, kazdy se podiva
do mobilu!
Don Rokio de la Kaufland y Znojmo, presidente del Club de autistas de Czecoslovaquia y patrón de los pasos de peatones y controlador de maquina de cafe y bandido de monedas de los carros y el dueño de una tableta plana y lenta y proveedor de consejos no solicitados: Zase to máš nějaké zmetené: 🤦♀️
Když se někoho zeptáš na čas, tak to je veskrze naprosto rutinisovaná a formalisovaná konversace: začíná zdvořilostní frasí (dobrý den, promiňte, omlouvám se …), následuje samotná otázka (kolik je hodin, nevíte, kolik je hodin…), zakončuje se žádostní frasí (prosím vás?, prosím pěkně? prosím? …), to znamená: „Promiňte, kolik je hodin, prosím?“, „Omlouvám se, nevíte, kolik je hodin, prosím vás?“
Odpověď na to je stejně formalisovaná: buďto „Promiňte, nevím.“, nebo zhruba víš, tak řekneš „Za chvíli budou dvě odpoledne.“, no a nebo se zastavíš, vytáhneš časostroj, se podíváš a řekneš, třeba: „Ale prosím: jsou dvě hodiny a sedmnáct minut odpoledne.“
Následně by měl tazatel poděkovat, takže něco jako: „Děkuju.“, „Díky!“, postačí.
No a majitel časostroje by se měl rozloučit zdvořilostní frasí: „Není za co.“, „Opravdu není zač!“, „Bylo mi potěšením.“, „S potěšením.“ Já trpím profesionální deformací, takže jsem s to Ti říct: „K službám!“ a dojde mi to až potom! 😂
Ale to je protokol, etiketa, to nemá s vychováním nic společného, to je potřeba se naučit. Na to je jyřýk🤪🤪 šalamoun Knyhovník ostatní zvíře a hmyz moc blbý a ne, naši lidé z 90% etiketu neznají, to bys musel do UK, nebo ještě v Německu je to jiné, i v DDR. Nebo do Rzeczypospolite. U nás ne.
„Slušná výchova“, nezaručuje „slušné chování“
jednotlivce.
Rokio,
zaměňuješ pojmy. Slušné vychování x slušné chování 😉
Člověk –např. KUŘÁK, může být nejen slušně vychovaný, ale chovat
se slušně (tedy v rámci morálky,
uznávané lidmi, danou společností).
dany: Slušnému chování se, totiž, naučit nedá. Dá se vynutit, do určitého věku. Ale pak je věcí intuice, taktu, jinak slon v porcelánu.
Ovšem úcta k druhému, elementární slušnost, nemá s výchovou nic společného. Výchova je indoktrinace nesmyslů ve smyslu: musíš poslouchat starší, autorita má pravdu, lez chefovi do prdele …
Kulový hovno! Nasrat! 😎😂
Filip84 tvrdíte v diskusii: Ovšem úcta k druhému, elementární
slušnost, nemá s výchovou nic společného… …Výchova je indoktrinace
nesmyslů ve smyslu: musíš poslouchat starší, autorita má pravdu, lez
chefovi do prdele …
Mýlite sa, kto má základy vo výchove (a nemusia byť násilne vtláčané do
detskej hlavičky) ľahšie sa „doúča“ v dospelosti. A to musíš
poslouchat starší, autorita má pravdu, lez chefovi do prdele … platí
len pre slabé povahy. Celý život som bojovali s touto vašou poučkou, bez
ohľadu na to, na ktorej strane som stála. Práve naopak, vo vedúcej pozícii
som si napriek tlaku nadriadených udržala človeka, ktorý protirečil vášmu
názoru. Bol to jediný človek, ktorý ma zastavil pri chybnom rozhodnutí
svojou „trojopozíciou“ práve tým, že sa mi postavil a oponoval. Ale na
druhej strane svojej práci rozumel a svoje námietky povedal priamo, neskrýval
sa ako vy za cudzími slovami ako ten vták, ktorý sa chválí pávím
chvostom
Nezabudnite:
Aj pod tým najnáročnejším pávím chvostom je vždy obyčajný
kurací zadok
annas | 5913 | |
Drap | 4652 | |
led | 3008 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2243 | |
zjentek | 1663 | |
ivzez | 1445 | |
aliendrone | 1426 | |
quentos | 1424 | |
elkon | 1336 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |