Jste už alergičtí na menšiny ve filmech či seriálech?

Černoši jsou hezcí lidé, líbí se mi jejich barva kůže. Ale…! Tohle protlačování na sílu je vážně přestřel. Jak se chcete vžít do filmu o anglické královně, kterou hraje černoška? Vždyť to tam nesedí! Teď jsem se dívala na takový oddechový seriál. První dvě řady dobrý, pak líbající se muži a i ženy. Odradilo mě to. Protlačování menšin takto horlivě akorát způsobí, že si většinu znepřátelí, než aby od nich získali respekt. Z extrému do extrému. A toho fanda vážně nejsem. Sorry.

Nevadí mi ve filmech či seriálech lidi jiné barvy kůže. Ale že v každém novém filmu nebo seriálu musí být alespoň slovní zmínka, že některá z postav je homosexuál nebo lesba, nebo jsou vidět i líbající se muži, to mi docela vadí. Jako nic proti
jinak orientovaným nemám, vím že existují, ale že všude vyřvávají, že mají málo prostoru všude, to je mazec.

Štve mě to. Máme si zvykat, ale jaký image si ta etnika a menšiny udělaly, takový mají. Většina jim ho nevyrobila. Většina má neustále pečovat o blaho menšin, ale menšiny se čerta starají o většinu.

Nejsem na to alergický, poněvadž na to nečumím. Až tak jednoduché to je.

Každá knihovna na menším městě má více svazků, než je jedinec s to přečíst za život. Když má fond, dejme tomu, 20,000 svazků, tak i kdybys přečetl jednu knihu denně (tak jako v sumě, to máš co dělat, protože třeba Bybel je taky kniha, pro toto), tak to budeš číst něco přes 54 let. A jednu knihu denně nepřečteš, i kdybys se co já vím, takže je to, spíš, tak na 110 let, a i to bys musel makat, jak barevný!

S filmovou produkcí je to Ausgerechnet to samé: jenom filmů, seriálů, z ČSSR (tj. 1960 – 1989) je tolik, že to nemá nikdo šanci za život zhlédnout. Napadají mne filmy, jako Poločas štěstí, nebo Tísňové volání: nejsou vysloveně neznámé, ale rozhodně nejsou známé a sledované. A takových je většina.

Proto si sakra vybírám a zvažuju, když už ten čas čučet do filmů mám, co si pustím. A film, kde je anglická královna černá, to opravdu nebude. A není to, opravdu není, vůbec nic proti Afroevropanům.

A nejen tam.

Otevřete demokraticky veřejný prostor všem a postižení mindráky vás neskonale překvapí svou extroverzí.

Nějak mi vadí líbající se muži, u žen mi to nevadí. Je toho opravdu hodně, ale možná je to i tím, že na to nejsme zvyklí. Předtím to bylo vždy tabu, hovořilo se jen o těch „na západě“ – Gérard Philipe, Jean Marais atd. Mně se zdá, že údaj 4% této menšiny je podhodnocený, v skutečnosti bude toto číslo omnoho větší.

Proč bych měla být „alergická“?
Mám trénovanou nervovou soustavu. Blbinami si život zbytečně, dávno nekomplikuji, Co nemohu/nechci ovlivnit, to „neřeším“.
Co se mi nelíbí, na to nečučím….

Ne, nejsem. A nerozumím, co v tomto případě znamená „s mírou“.

Pokiaľ ide o prirodzené vzťahy menšín, to mi neprekáža. Iné je násilné (mediálne, či dokonca zákonmi) vyzdvihovanie, či „dorovnávanie“ odchyliek do jednej miery. Jednoducho život nie je priamočiary ale skladá sa z množstva zákrut a vybočení.
To by sme dopadli ako stará Sparta, kde tých, čo sa odchylili od „normálu“ zabíjali.
Na druhej strane, človek za svoju farbu, výšku, pohlavie i sexuálnu či inú odchýlku jednoducho nemôže.
Iné je odchýlka vedomá, ako napríklad sadizmus, zabíjanie pre zisk, či páchanie podvodov a iných vedome páchaných trestných činov, ale to práve naopak v poslednej dobe aj v našej kinematografii (aj v tv) sá práve naopak nezaslúžene vyzdvihuje. Len pozrite na tie denné prietoky riek krvi a násilia v našich médiách. Už pomaly „normálny“ film o živote bez zločinu ani v tv a kinách nepremietajú. Toto je vymývanie mozgov, nie umenie.
Pochopím, ak v africkom filme hrá Hamleta čierny herec, alebo v Indickom filme ho hrá Ind. Ale pre nás, Európanov, Dánsky princ Hamlet je aj výzorovo Dán a nie Eskymák…