si jí vindej, a schválně jestli se nerospadneš!!!!!!!!!!!!!!!
Kostra (někdy také skelet z řec.: skeletos – vysušené tělo, mumie)
je v biologii součást těla, která poskytuje oporu a ochranu pro ostatní
orgány (organely). V zásadě je možné ji rozdělit na dva druhy: vnější
kostra (exoskelet) tvoří pevný vnější obal organismu a vnitřní kostra
(endoskelet) je oporná soustava jednotlivých kostí a kloubů uvnitř
organismu.
V přeneseném významu se pojem může používat i v technice jako nosná
konstrukce strojů či budov.
Buňky endotelu pod mikroskopem. Mikrotubuly jsou vyznačeny zeleně, aktinové
filamenty červeně a buněčná jádra modře.
Cytoskelet (řec.: kytos – buňka) slouží k ochraně a k formování
tvaru buněk. Kromě toho se se díky němu mohou buňky pohybovat a přijímat
látky a signály z vnějšího prostředí, což umožňuje vzájemnou
komunikaci jednotlivých buněk. Skládá se z dlouhých polymerů proteinů,
které prostupují buňkou všemi směry. Buňky je mohou dle potřeby
spotřebovávat či znovu vytvářet. U eukaryot jsou rozlišovány tři druhy:
aktinové filamenty, mikrotubuly a intermediální filamenty. Filamenty
u prokaryot jsou podobné těm u eukaryot, ale liší se strukturou.
Hydroskelet je nejjednodušší forma skeletu, která se vyskytuje především
u některých druhů bezobratlých organizmů, při kterém povrchové svaly
stlačují vodnaté vnitřní prostředí daného organizmu. Protože je voda
jen těžko stlačitélná je tato forma poměrně stabilní.
Hlava mravence
Jiné druhy zvířat, především členovci (Arthropoda), v tomto případě
především hmyz, klepítkatci a korýši, vyvinuli pro svou ochranu vnější
kostru. Protože ta umožňuje jen omezený prostor pro růst, dochází
u těchto jedinců ke svlékání a ke skokovému růstu. Skládat se může
z různých materiálů a látek – chitin, sloučeniny vápníku nebo
křemičitany.
Vnější kostra u hmyzu neslouží jen jako ochrana, ale také jako opora pro
svalové úpony nebo citlivý orgán pro komunikaci s vnějším prostředím.
Skládá se z několika vrstev se čtyřmi funkčně rozdílnými oblastmi:
epikutikula, protokutikula, epidermis, a basal lamina.
Jako endoskelet je označována opěrná soustava organizmů, která se
nachází uvnitř jejich těla jako u obratlovců, ostnokožců či hub
(porifera). Endoskelet dává tělu pevnost a stabilitu a umožňuje volný
pohyb. Během vývoje vzniká endoskelet u obratlovců a ostnokožců
z mezodermu.
Houby (porifera)
Kostra hub se skládá z mikroskopických vápníkových či křemičitanových
spiculae. U některých druhů je součástí spongin. Spiculae jsou tvořeny
ze sklerocytů.
Kostra ostnokožců, ke který patří i mořské hvězdice, se skládá
s vápníku a zanedbatelného podílu oxidu hořečnatého. Kostra je těsně
pod vnější kůží. Ze sklerocytů vystavěná struktura je porézní a proto
současně pevná a lehká. Růst může do všech směrů a i ztracené
části bezproblémů dorůstají. Klouby, které spojují jednotlivé části
kostry jsou ovládány svalovou soustavou.
Kostra obratlovců a ostnokožců se skládá z pevných součástí, kterými
je pohybováno díky soustavě svalů. U lidí a všeobecně u obratlovců
jsou tyto součásti označovány jako kosti. Důležitou součástí jsou
chrupavky, které se u savců nacházejí převážně v kloubech.
U některých druhů, například paryb, ke kterým patří žraloci, je kostra
složena jen z chrupavčité tkáně.
Kosti se skládají z osteocytů (kostních buněk), které kolem sebe
vystavují kolagenovou strukturu, do které jsou umístěny anorganické
součásti jako hydroxyapatit (Ca5(PO4)3OH). Chrupavky se naproti tomu
skládají z chondrocytů (chrupavčitých buněk) které kolem sebe
vytvářejí vodné prostředí z glykoproteinů apod.
Kostry jednotlivých druhů obratlovců mají mnoho společného, přesto se
liší podle prostředí, ve kterém daní jedinci žijí a podle nároků.
Rozdíly a podobnostmi se zabývá srovnávací anatomie.
Kostra ryb se skládá buď z chrupavek (paryby) nebo kostí. Hlavní znak ryb,
ploutve, jsou vyztuženy kostmi napojenými na jednotlivé pletence
(u párových ploutví) nebo na páteř (u nepárových).
Kostra létajících ptáků (a také savců) musí přenášet velké
namáhání a je proto silně vyvinutá a těžká. Tvoří 14 až 20 %
hmotnosti těla oproti pozemním obratlovcům, u nichž je tento podíl obvykle
10 až 15 %. Některé kosti ptáků jsou duté. Dutý profil (trubka)
umožňuje větší zátěž, než plný profil (tyč) o stejné hmotnosti.
Kvůli lepšímu pohybu ve vodě se u mořských savců převyvinuly přední
končetiny v ploutve. Zadní končetiny buď úplně zanikly nebo se změnily
na ocasní ploutev.
Související informace lze nalézt také v článku Kostra člověka.
Kostra dospělého člověka se skládá zhruba z 200 kostí (přesný počet
se u jednotlivých jedinců liší). Skládá se z lebky, páteře, hrudníku,
horních a dolních končetin. Trvá několik let, než se lidská kostra
dovyvine. Ačkoliv kost pažní (humerus) je již u novorozenců dokonale
osifikovaná, je celá kostra až kolem 20 let plně vyvinuta.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostra
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekannas | 5284 | |
Kepler | 2867 | |
Drap | 2620 | |
quentos | 1803 | |
mosoj | 1594 | |
marci1 | 1356 | |
led | 1345 | |
aliendrone | 1172 | |
zjentek | 1059 | |
Kelt | 1003 |
Astronomie |
Fyzika |
Jazyky |
Matematika |
Sociální vědy |
Technické vědy |
Ostatní věda |