Kam se v mozku ukládají vzpomínky?

Hipokampus je takovým centrem paměti, ale existuje několik druhů paměti, různé procesy, různé typy. Navíc mozek pracuje jako stroj, celkově a všechny části spolu souvisí. Dalo by se říct, že mozek je jedna velká paměť.
Největší paměť je podvědomí. Tvoří to celou naši osobnost, zvyky, charakter, schopnosti, názory. Jsou to vzpomínky a zkušenosti, které si vědomě nevybavíme. Je tam uloženo naprosto vše, s čím jsme se setkali.
Zajímavost: člověk v hypnóze (kdy racionálno ustupuje do pozadí a na povrch vystoupá právě podvědomí, kte kterému m hypotizér přístup) si dokáže vzpomenout naprosto na vše, co v životě viděl, s čím se setkal a popsat to do nejmenšího detailu jakoby to viděl před sebou. Člověk zapomíná na úrovni vědomí, ale vše je uloženo v podvědomí.

Protože paměť je velmi složitá a má víc druhů, tak má taky víc centrálních míst. V odkazu si najdi „Centra paměti“.
Putamen, fornix, amygdala a další, to jsou kromě hipokampu taky centra paměti.

Zdroj: https://www.go­ogle.com/url?sa=t&sou­rce=web&rct=j&ur­l=https://wiki­sofia.cz/wiki/Pam%25C4%­259B%25C5%25A5_a_jej%25C­3%25AD_centra&ved=2a­hUKEwiPmJ3jo-7uAhXjxIsKHXQxCc0QFjA­DegQIMxAB&usg=A­OvVaw3Q8gz-tbX3V7S-MzEioCky&cshid=161­3474586635

Upravil/a: PepasAvalonu

Není důležité, kde je v mozku centrum vzpomínek a paměti. Prostě každý zážitek lze vyvolat tím, že se dostaneš do vhodné nálady a prožíváš událost znovu. Třeba vzpomínka na lavičku v tobě vyvolává tehdejší náladu. Pocit, že tam sedíš, tedy hmatový vjem, případně zrakové vjemy, vidíš okolí a slyšíš hlasy, vzpomeneš si, co jste dělali – první cigareta, první polibek a pod. Je to stejné jako Pavlovův reflex u psa, ale ten to musel trénovat. Můžeš si vyvolat libovolné vzpomínky, že jen na to pomyslíš a to jak pozitivní i negativní. A určitě znáš situaci, jak popisuješ, že nemůžeš ovlivnit, aby sis na něco vzpomněl právě v okamžiku, kdy to potřebuješ. To je právě ten stres a jiné. Určitě si slyšel o tom, že máme dvě mozkové polokoule a jedna je tvůrčí, druhá logická. A událost si zapamatuješ tak, že si k tomu dáš ty emoce. Třeba neznáš nějaké anglické slovíčko, ale když slyšíš skladbu, kde se to slovíčko použije, tak je to hned jednodušší.