Kde je podle vas mez mezi dobrou naladou , depresi a sebevrazdou ?

nemám depresívne dni, hovorím tomu trocha inak.
Normálne vstávam s dobrou náladou a snažím sa si ju udržať i napriek tým kakabusovým xichtom (čo stretávam na každom rohu), ktoré sa nevedia usmiať.
Keď je zle, tak mám menej dobrú náladu (ale stále si myslím, že oproti iným stále dobrú).
Nechcem si zbytočne kaziť deň (dni) kvôli tomu, že niekto nemá náladu alebo chce tú moju pokaziť.
No a keď sa vyskytne problém, buď sa dá riešiť alebo nie, takže sa stejne tomu nevyhnem.
Uvedomujem si, že môj čas je tu obmedzený a nemienim ho stráviť zožieraním sa nad hlúposťami.
Už moja babička hovorievala:
S úsměvem jde všechno líp.

A má pravdu.

Toto je stav u maniodepresivního syndromu, kde kolísá nálada mezi euforií a těžkou depresí, vedoucí až k suicidním ( sebevražedným ) tendencím. U vážně nemocných mohou být intervaly velmi krátké.
http://www.stop­stigmapsychia­trie.cz/manio­deprese/index­.html

Víte, to, zda máte dobrou náladu je ovlivněno především souhrou Vašeho charakteru a optimálních podnětů, které Vám vyhovují, jsou pro Vás příjemné. Špatná nálada není patologický jev, trvá-li krátce. Je to něco, s čím se každý z nás setkal, ať už to přizná či ne.
Pokud trvá smutek dlouho, přechází ve stres – chronický smutek. O stresu a jeho působení na lidský organismus není potřeba vykládat, protože každý z nás ví, že stres nevede k ničemu dobrému a má na svědomí především kardiovaskulární choroby. Trvá-li stres dlouho, postupně přechází v depresi. Prosím Vás pěkně, každý, kdo má depresi má nějaký problém, který neumí adekvátně řešit, proto hledá unikovou cestu z onoho bludného kruhu. Ten, kdo situaci řeší alkoholem, sice uleví své psychice, ale takto to řešit nejde. Je to jakýsi projev toho, jak se udržet dlouho nad vodou. Jiný tuto situaci může řešit formou sebevraždy. Tím se vyřeší všechny jeho problémy, za které zaplatí životem. Dnes víte, že existují tzv. nebolestivé sebevraždy, kdy se otrávíte léky, v podstatě Vás to nebolí a když to necháte dlouho, zničí Vám to játra a vy končíte. Je to drsné, ale především zbabělé. Každý bychom si svého života měli vážit, leckdy tomu tak není. Víte, i sebemenší problém se dá řešit a určovat hranici mezi těmito jevy je velmi individuální, závisí to na mnoha faktorech. Jedním z nich je naše osobnost, stav naší psychiky, atd. Musel by jste mluvit o konkrétním případu.

Jaká mez?
Je to přece známá věc, že jednou jsi dole a jednou nahoře.
Tak to vždycky bylo, je a taky bude. Celý život je ve vlnách.
Netuším, o jaké mezi píšeš.