Kde se dělají chyby při formování osobnosti?

Jistě v rodinách, ve škole a v celé společnosti.

Problém je v tom, že mnoho lidí na děti kašle. Hlavně ti co se topí v penězích. Aby měli od dětí pokoj, tak místo výchovy jim sypou peníze a podle toho to pak vypadá. Další problémem je, že někteří sami z domova výchovu nemají, tak vlastně ani neví jak své děti vychovávat. A další problém je nastavení systému výchovy ve školách. To co vidíme dnes, za našich mladých let nebylo. Učitel měl autoritu. Dnes si nedovolí něco dítěti vytknout, protože právě takový rodič, který se jinak o dítě nestará, „přiletí“ do školy a málem učitele napadne, místo aby doma toho svého spratka srovnal. Takové dítě snadno vycítí, že si může vše dovolit.
Další věc je to, že často i kdyby nakonec rodič doma nějak zasáhl, tak dítě rodiče udá, že na ně rodič vztáhl ruku a rodič má problém. To jsme to dopracovali. Tohle prostě dříve nebylo. Když dítě „zasloužilo“, tak dostalo na pr*el a byl klid. Prožili jsme to všichni a nikoho neubylo. I když se nám to tehdy nelíbilo (což bylo asi normální), dnes vím a jen říkám, že rodiče měli pravdu a vychovali nás v pohodě, bez toho, aby jim kdejaký úřad nařizoval co smí, nebo nesmí. Jsem jim za to vděčný. Ve stejném duchu jsme vychovávali své děti a ty už také podobně vychovali ty své (naše vnoučata). Ale co vyroste z těch nevychovanců, kterým se nesmí zkřivit vlásek, těžko předjímat, ale nevěstí to nic dobrého. To už ale bude mimo nás.

Upravil/a: elkon

Základem všeho jsou hodnoty. Pokud uznáváme správné hodnoty, je to v pořádku, ale když uznáváme hodnoty někoho, kdo nám je vnucuje, tak to nemusí dobře dopadnout. Dobré příklady nám poskytuje literatura, divadlo a film.

Není snadné odpovědět.
Obáván se, že Komenský je na dnešní generace kantorů (ne dětí), krátký.
Kdo zhodnotí, co a jaké metody výchovy jsou správné/chybné? Člověk. Tisíc lidí, tisíc názorů.
Morální hodnoty dítě získává v rodině, pak ve školních zařízeních, zbytek je dílo společnosti. Zpracovává člověka (mladého), k obrazu svému. Sympatizanta, voliče.

Mnoho generací bylo vychováváno k poslušnosti, povinnostem, k dodržování řádu, k úctě k autoritám.
„Dvoulitři“ jsou jiní. Tradiční metody selhávají. Mívají svou hlavu, autority nerespektují, neuznávají. Rodiče neposlechnou. Prostě řeknou NE (to neudělám…). Zejména ve věku obvyklé anarchie mládeže.
Pokud je VÝCHOVA PŘÍLIŠ AUTORITATIVNÍ (rodič, nejčastěji otec), má vždy pravdu, on začíná hru, on má sílu (synáček ho nikdy nepřepere), on ukončuje hru. Nejčastěji on, rozhoduje, kam se půjde, jaký sport bude dítě dělat, na jaký bude hrát hudební nástroj. Teď napíšeš úkol, teď jdi spát, teď jdeme ven, teď si vše uklidíš. Do této školy budeš chodit atd. atp.
Dítě se v určitém věku, marně vzpírá rodičovské autoritě.
Roste v něm hněv, odpor, vzdor, neposlušnost.
Nebo človíček, který nechce rozzlobit rodiče, chce se zavděčit, chce potěšit. Sebevědomí, na nule.
Sourozenecká soudržnost a spolupráce (znali jsme i ze školy, mezi spolužáky), se mění.
Mění se v konkurenční boj, boj o výhody, boj o přízeň, boj o zájem rodičů, boj o lásku.
Tam vzniká rivalita, lži, křiváctví, závist, snížené sebevědomí, pocity křivdy, zlost.
Podobně to probíhá ve školce, sole.
JINAKOST (odlišnost), výjimečnost se neodpouští. Není vyzdvihována a podporovaná,roz­víjena. Je trestána (vrstevníky), odsunuta na okraj, vyřazena z kolektivu.
Ve školách není podporována spolupráce, ale individualita.
Na školách vyššího stupně (včetně VŠ), je spolupráce nařízena (bez možnosti výběru spoluhráčů), určena.

Problém je v rodině a ve škole. Ty dávají základ společnosti.
CIZÍ VLIVY, MODLY, mají vliv na tu naši (východ, západ, sever, jih… 😉
Někdy se vplíží, vnutí sami, jindy jim sami poklonkujeme. Pak se přebírá vše, i nešvary cizí společnosti.
Rodiče s dětmi minimálně komunikují, vedou a jsou příkladem. Často jsou příkladem odstrašujícím.
Rodič bojuje s učitelem
Jeho dítě, přece nebude nikdo buzerovat, napomínat, poškozovat. Dítě doma slyší komentáře typu, že učitelka je kráva….
Mnohý učitel se „brání“ šikanou a bojem s rodiči, přes žáka, nebo totální rezignací. Ten „fracek“ je mu ukradený, lhostejný.
Nesmíme naštvat, ztratit sponzora!
Jak píše elkon.
Řada rodičů nemá na děti čas. kopí jim vše, nacpou peníze.
Lásko, porozumění a vysvětlení, co se může, co se nesmí a proč, NEDOSTANOU. Ani v batolecím věku.
Zopakuji obligátní větu, jednoho, z našich lékařů: „BLBÍ LIDÉ MAJÍ BLBÉ DĚTI.“
„Blbé vzory, blbá nálada, blbé mantinely….“
DNEŠNÍ MLADÍ (už 20 let zpět), NEČTOU. Mladí chlapci alespoň KOMIKSY (někteří). Všimli jste si, co vše začíná vycházet ve formě komiksů. Doufáme, že alespoň někteří je vezmou do ruky.
VZORY z literatury i pohádek jsou minimální, u nízkého počtu dětí a mládeže.
Pohádky jsou plné agresivity, střílení, rvaček. Protože na ty „správné“, se řada dětí nedívá (je to nuda), rodiče nevyberou, nepustí, nezasáhnou. Jsou rádi, že je klid a dítě nic nechce.
„Dvoulitři“ jsou prostě jiní a Sněhové vločky k tomu …. pro nás rozčarování a záhada.;-)
Jde o většinový vzorek, bohužel.
Vlídnost, s minimálními nároky a zaujetí/zábava, je to co očekávají od kantora.
Oni mají nároky vysoké, potřeby neskromné, za minimální úsilí.
Panu Komenskému, by se z nich, asi kroutily i palce u nohy.

OTÁZKA DOBRA A ZLA JE JASNÁ.
Mne a okolí. ve kterém se pohybuji závist a zlo míjí. Nebo je nevnímám?!
Co rozsévám/dávím, dostávám zpět. 😉
Komunikuji i s mladými „lotry“, tak, že je asi odzbrojím Řeknu jim i nepříjemné věci, napomenutí. Takovou formou, kterou neznají….. Neurážím je. Neutrhují se, nepokřikují, nenadávají. Poslechnou a začnou komunikovat, ptát se, mluvit.

Když se v nějaké době objeví hodně dobra, přijde čas, kdy je vidět dost zla. To je ta rovnováha. Jako ve Hvězdných válkách.

Nemáme tady Středověk. dobu, kdy se lidé okrádali, vraždili, včetně bratrovražd, 😉
Život kolem nás je mnohdy i takový, jak ho vidět chceme.
Neumíme být vlídní, usmívat se, odpouštět (nedokonalost a nedostatky, prohřešky). ŽIVÍME v sobě křivdy, skepsi, nevraživost i zášť Jsme sami nevhodnými příklady 😉
S každou změnou, musíme začít u sebe.