Kde se objevili první zmíňky o Golemovi ?

„Vezmi materiál v půl čtvrté noci čtvrtého týdne ve čtvrtém měsíci ve čtvrtou noční hodinu a jdi v noci sám a nezalekni se démonů. Poté jdi do svého domu a odpočívej uvnitř dva týdny. Pak vezmi materiál a zhotov mnoho malých kousků, to jest na hlavu jeden velký kus, také na ruce dva kusy a i na trup nech velký kus. atd. atd.“ To jsou první věty ze starého hebrejského rukopisu, který zřejmě pochází z patnáctého století. Popisuje návod na stvoření golema. Text je obsáhlý a dál bazíruje na obecném vztahu mezi písmeny abecedy a lidskými orgány, protože – jak známo – svět, a tudíž i člověk byl dle Starého zákona stvořen slovem.

Dle legendy je stvoření připisováno pražskému Maharalovi, tedy vrchnímu rabínu Jehudu Löwovi ben Becalelovi, který tu zemřel 17. září 1609, a golem se kvůli tomu stal spolu s Kafkou a Švejkem s půllitrem piva i jedním ze symbolů Prahy. I když prý nelze najít jediný přesvědčivý důvod, proč by měl být spojen s golemem právě on. Ani ve spisech jeho žáků není o golemovi zmínka, ty se nacházejí až ve spisech ze začátku XIX. století.

Ve středověké hebrejštině má výraz golem dvojí význam: někdy označuje tělo vytvořené za pomoci magie z hlíny, ale v jiném kontextu znamená „duchovní tělo“, které existuje vedle. Nejspíš proto se někteří učenci, jako například Gershom Scholem, domnívají, že praxe stvoření golema zahrnuje především vytvoření formy těla z prachu a poté vstup do extatického prožitku. V ten moment zažil mág symbolickým způsobem oživení těla. Šlo o dosažení mystické zkušenosti: poznat Boha skrze způsob, jakým on sám stvořil člověka.

Z toho lze asi usuzovat i na to, proč tato zkušenost byla postupně zapomenuta a až materialistické XIX. století magický rituál proměnilo v pohádkovou legendu o umělé bytosti, která sloužila rabi Löwovi v domácnosti či měla chránit židovská ghetta před pogromy. Golém se oživoval či usmrcoval dle legendy šémem, tedy slovem. Problém s golemem byl prý tehdy, když nepracoval: hromadila se v něm ohromná síla. Jednou, když ho rabín zapomněl umrtvit, z přetlaku začal ničit staré Židovské Město. Tehdy si rabi Löw uvědomil, jakou nebezpečnou figuru stvořil.

Co to byl šém: o jaké kouzelné slovo šlo. Podle jedné tradované skazky měl golem na čele napsáno slovo EMET, pravda. Když se všk umazalo písmeno E, zbyl MET, a to je smrt. Golem byl mrtvý. Podobně jako když u logos umažeme s: zbude logo. Ze živého slova, které cosi pojmenovává, se stane jen mrtvá značka, za kterou si lze představit ledascos. Tím se z příběhu Goléma stala aktuální zpráva.

http://nevidi­telnypes.lidov­ky.cz/fejeton-o-golemovi-aneb-emet-a-met-dqq-/p_kultura.as­px?c=A140224_215243_p_kul­tura_wag
Doplňuji:
K Vašemu doplnění otázky:. I v anglickém zdroji je jen zmínka o pražském golemovi.

Ve starých židovských spisech se dočteme, že rabínů, kteří dokázali pracovat s šémem a oživit golema bylo v židovské historii poměrně dost. Talmud vyjmenovává hned pět takových mistrů, v pozdější době se mezi ně zařadil rabbi Eliazer z Wormsu nebo Elijahú ben Juda z Chelmu.

Ze všech legend o golemovi je však nejznámější a nejslavnější legenda o golemu pražském.

Více zde: http://www.mac­kerle.cz/news/hle­dani-golema/

Upravil/a: annas

Představa stvoření lidské hliněné postavy člověkem a jím oživené proto, aby splnila uložený úkol, je ovšem prokazatelně mnohem starší: má svůj původ ve starověkém Egyptě, kde je literárně doložena v povídce ze 2. poloviny 6. století př. n. l. Pravděpodobně souvisí s vešebty hojně používanými od doby Střední říše.
Svým způsobem byl i Adam, první člověk stvořený z prachu, nejdříve golemem.
Podrobněji ve zdroji :

http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Go­lem

Rabín ho údajně stvořil z hlíny přinesené z Vltavy a provedl rituál popsaný v praktické kabale již ve 12. století (http://www.his­torieweb.cz/go­lem-mysticke-stvoreni-z-hliny)

Zdroj: http://www.je­wishmuseum.cz/cz/czre­sume.htm

Golem nemusí znamenat ani postavu fyzickou, jako spíše duchovní. V hebrejštině existuje znak gimel, což je přesmyčka slova golem – v hebrejštině se nepíší samohlásky , jenom souhlásky. symbol znaku gimel představuje osobu, bytost, která někoho chrání a osada, židovské město gheto, bylo vlastně chráněno, golemem, nebo gimelem. Je to bytost stvořená z hlíny a probuzena duchem.

Ano první zmínka pochází z pouště, později byla použita v Praze aby domorodce vystrašila.