Kde se vzala legenda o trojském koni?

Poslední okamžiky města a jeho dobytí už Homér ve své Iliadě nepopisuje. Básnické líčení Trojského koně se dochovalo až ve Vergiliově Aeneis. Podle pověstí přinesla zkázu města lest, kterou vnukla bohyně Pallas Athéna jistému Prylidovi. Řekové postavili z lodních trupů obrovského dutého dřevěného koně a zasvětili ho Athéně, pak sklidili tábořiště a odpluli s loděmi do míst, kde nebyly z břehu vidět. Na pevnině zůstalo jen několik vojáků (jejich množství se v různých výkladech liší, avšak nejpravděpodobnější je počet 20–30 mužů) skrytých v útrobách dřevěného koně, a jeden zvěd, který měl za úkol zapálit pochodeň na znamení toho, že se podařilo koně dostat do města. Bázliví Trójané pak v radosti z vítězství vtáhli koně za hradby, považujíce ho za dar na usmířenou. Po bouřlivých oslavách město tvrdě usnulo, zatímco Achájci vylezli padacími dveřmi v koňském břiše ven, dali znamení lodím a otevřeli městské brány pro spojence, kteří se mezitím znovu vylodili. Společnými silami pak rozespalé město pobili a zapálili.

Je třeba brát v úvahu, že Homér byl především básník, nikoli historik, tudíž bychom měli jeho práci brát s nadhledem. V jeho díle lze najít mnoho podstatných detailů, které nám pomohou vysvětlit některé skutečnosti, avšak o přesnosti jeho výpovědi se dá snadno pochybovat. Homér nebyl současníkem událostí, o nichž vypráví, tudíž příběhy o trojské válce (do té doby tradované pouze ústně) mohly být při každé nové interpretaci pozměněny a k básníkovi se tedy dostaly už v úplně jiné podobě. Nelze však úplně zpochybnit pravdivost některých dat. Můžeme pouze konstatovat, že fakta, která Homér udává, jsou těžko oddělitelná od mýtického podkladu. Velikost díla však nespočívá v podávání historických dat, ale v Homérově úžasném básnickém umění, s nímž velice obratně líčí jednotlivé příběhy zúčastněných a události, které v jeho době hýbaly světem.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Troj­sk%C3%A1_v%C3%A1lka

Válka trvala celých deset let. Poslední okamžiky města Troji a jeho dobytí už Homér ve své Iliadě nepopisuje. Básnické líčení Trojského koně se dochovalo až ve Vergiliově Aeneis. Podle pověsti přinesla zkázu města lest, kterou vnukla bohyně Pallas Athéna jistému Prilidovi. Řekové postavili z lodních trupů obrovského dutého dřevěného koně a zasvětili ho Athéně, pak sklidili tábořiště a odpluli s loděmi do míst, kde nebyli z břehu vidět. Na pevnině zůstalo jen pár vojáků skrytých v útrobách dřevěného koně, a jeden zvěd, který měl za úkol zapálit pochodeň na znamení toho, že se podařilo dostat koně do města. Bázliví Trójané pak v radosti z vítězství vtáhli koně za hradby, považujíce ho za dar na usmířenou. Po bouřlivých oslavách město tvrdě usnulo, zatímco Achájci vylezli padacími dveřmi v koňském břiše ven, dali znamení lodím a otevřeli městské brány pro spojence, kteří se mezitím znovu vylodili. Společnými silami pak rozespalé město pobili a zapálili

Zdroj: http://koutnik­stepan.blog.cz/0903/sta­roveke-recko

Homér ji jako první nepoužil.
Prvním zdrojem byl pravděpodobně příběh o dobytí syrského města Jopy Egypťany. Tato událost se odehrála někdy v době Nové říše, přibližně 100 let před hypotetickým datem 1200 př. n. l., do kterého se obvykle klade trojská válka. Při dobytí Jopy Egypťané lstí vnesli své vojáky do obleženého města v koších. Jejich velitel totiž tehdy nepřátelům naoko slíbil zradit a nechat do města pronést koše s „potravinami“.

Zdroj: http://science­world.cz/histo­rie/perlicka-kde-se-vzal-trojsky-kun-2172

S trojským koněm je to stejné jako s O Čechovi
O Krokovi a jeho dcerách
O Bivojovi
O Libuši
O Přemyslovi
Libušina proroctví
Dívčí válka
O Křesomyslu a Horymírovi
Lucká válka
Durynk a Neklan