Kdo byl hrdina v roce 1968?

Hrdinstvo nie je len dvíhať päste, „co riskovali své zdraví i životy, dělali bordel, běhali s vlajkami, převraceli tramvaje a autobusy, vytrhávali dlažební kostky, otáčeli směrovky, provokovali, házeli hořlaviny na tanky i vojáky, zapalovali i jinou vojenskou techniku tehdejších aliančních spojenců“.
Nie, hrdinstvo je aj plnenie si svojej občianskej a ľudskej povinnosti, bez ohľadu či prší, alebo búrka hrmí.
Nie je hrdinstvo, keď matka s dieťaťom v kočíku sa postaví nepriateľovi. Zabezpeč dieťa pre budúcnosť a bojuj v prítomnosti, to je hrdinstvo. Aj tá Matka, čo dala synovi do ruky pušku, vedela, že sa z boja nemusí vrátiť živý, napriek tomu ho do boja za budúcnosť poslala. To je hrdinstvo, nie plné ústa silných rečí, obete ktoré riešia prítomnosť, ale nie budúcnosť. Aj zomierať v plameni nenávisti treba s myšlienkou v šťastnú budúcnosť potomkov, nie v zlome beznádeje, keď bezradné zápalky chcú-nechcú horieť. Aj ten, kto v ťažkých časoch svojou prácou robotníka, roľníka, úradníka, vedca a mnohých iných profesiách, nie v hamižnosti seba a svojich, ale v prospech ľudu svojej vlasti, ten koná hrdinské činy, tomu kričme „Sláva Hrdinovi!“

Teraz sa zjavilo veľa hrdinov, čo v tej dobe na peci ležali a buchtami sa dávili. Bol to ťažký boj, veď čo keby nepriateľ vošiel do chalupy… Nie, nedáme im jedlo, víno, rýchlo všetko zjeme, vypijeme a čo zostalo skeťasíme. To je hrdinstvo tejto ťažkej doby! Dajte mi metál za odvahu! (to sa skutočne stalo, keď hrdinovia tých čias využili situáciu na vlastné obohatenie)

Nie je hrdinstvo to, že povieme, čo chcete počuť. A pravda býva často veľmi krutá, bolestná, neradi ju mnohí vidia len tak, nezakrytú, plnú bolestí a nádorov…skrývajú ju hlboko len aby nevideli, nepočuli a nedajbože, ani nepovedali! No nech akokoľvek ju skrývame, vždy sa na svetlo sveta dostane.Keď nie dnes, tak zajtra, počkám, času dosť.

Upravil/a: led

Hrdina není ten, kdo se zlu staví. Hrdina je ten, který zlo rovnou vymýtí. A to vyžaduje stoprocentní (100%!) odhodlání. Hrdina nemá v rukávu schovaných pár procent odhodlání pro vlastní přežití a v druhým nějaký procenta pro vlastní rodinu. Hrdina ohrožující zlo nejdříve vymýtí, pak spálí jeho kořeny a teprve pak se vrátí do bezpečí. Hrdinové jsou později často souzeni na mezinárodních dvorech a celý tento koloběh hrdinství je reálný pouze na takovém pevném základě, kde lidstvo nedokáže rozlišit zlo od bobra.

Já považuji za hrdiny ty, kdo se snažili vysílat,
dokud to jen trochu šlo.

Každá intervence cizích vojsk proti vůli národa je ohavná věc. Vždy se najdou hrdinové, kteří budou protestovat. Jen srá.čům je to jedno, někteří jsou tak prohnilí, že je budou i vítat s vidinou dobrého bydla. Hrdinové byli všichni, kdo s tím alespoň nesouhlasili (i členové KSČ).
Naopak sráči byli a jsou ti, co nazývají nesouhlas s invazí cizích vojsk za dělání bordelu.

Upravil/a: hapiky

Kdo byl hrdina, když se podívám do historie, pro dvě třetiny národa možná i více kovaný soudruch Slovák Dubček, který pět let studoval komunismus v Moskvě poté pobláznil národ o komunismu s lidskou tváří / možná měl v úmyslu míšunk s krásným kapitalismem / za dozoru Varšavské smlouvy.
Později jako vrchní zbabělec skoro pro národ hrdina, vyhověl Sovětskému svazu a se soudruhy Smrkovským a Černíkem podepsal přítomnost vojsk na území Československa a umístění vojenských hraček, o rok později podepsal pendrek-zákon.
Vážení osmmašedesátníci a nadšenci, jejich přídržtaškové, možná se pletu, ale malinko mám dojem, ohromné nadšení v roce 1948, v roce 1968 a v roce 1989, nebylo provedeno jen některou slibotechnou, ale poblázněním národa.
Hrdost čekého národa ukazuje na př. kájinkáda, kdy se houfy čecháčků fotí / včetně prodloužené ruky zákona /, podepisují, čučí na film o amnestovaném dvojitém mordýři milionáři, hltají nejčtěnější blábolky deníků, litují Terku rozhoďnožku a další podobné celebrity.

Upravil/a: Kryšpín