Kdo je nebo dal možnost obchodovat s chudobou? Stát, nebo soukromníci?

Myslím, že starosta Šluknova ví o čem mluví, a zřejmě má pravdu.

Zeptej se starosty, proč s tím nic nedělá. Je to jeho starost.

Stát, tedy parlament a hlavně vláda, která nastavila hrozné podmínky. Jednak nechala exekutory podnikat s chudobou, to je zásluha vlády, a jednak ještě inkasuje DPH 21 % z dluhu!!! Poslechněte si někdy Tomia Okamuru a fakta.

Podle starosty Šluknova jsou za možnost obchodovat s chudobou zodpovědné státní instituce. Domnívá se, že stát nastavil takové podmínky, které umožňují využívat chudoby k vlastnímu zisku. To by mohlo zahrnovat například neadekvátní sociální politiku, nedostatek regulace na trhu s nebytovými prostory nebo nedostatečné vzdělávací možnosti pro sociálně slabší občany.

Samozřejmě, že státní erár, co je to za otázku! To je úplná banalita, základ fungování státu a práva na to odpovědět.

Tím, že jsme tady měli ten Sozialexperiment v podobě úplně jiného ekonomického i společenského uspořádání, než bylo před ním, a než je po něm, vzniklo, logicky, i jiné socioekonomické rozvrstvení obyvatelstva, než na „západě“, jiné sociální a ekonomické potíže, než na „západě“;

za podstatné in margine považuju zmínit:

• nulovou nezaměstnanost, de facto umělou zaměstnanost, nulový trh práce,
• silně státem regulovaný trh s finančními produkty (de facto neexistující trh s finančními produkty),
• příjmově velmi egalitářská společnost,
• velmi velký podíl šedé ekonomiky na hospodářském výsledku společnosti (střízlivé odhady se pohybují mezi 20 – 30%),
• v mezích reálií silná prorodinná a pronatalitní politika.

Začněme příjmovým egalitářstvím. Jestliže v roce 88–89 byla průměrná mzda kolem Kčs 3,500.00, minimální mzda se pohybovala kolem Kčs 900.00, jen opravdu minimální vrstva obyvatelstva měla mzdu přesahující Kčs 10,000.00. Tedy officiálně.

Souvisle však dodejme, že široké vrstvy obyvatelstva byly – více či méně – ekonomicky aktivní v šedé zóně ekonomiky, a že byla značná drobná korrupce (chceš barevný televisor …?, chceš kachličky …?, chceš gumičky do stěračů …? Prostě: chceš nedostatkové zboží …?).

Legálně se velice nešlo zadlužit, půjčky byly účelové, banka jedna, soudruha občana státní erár předlužit nepovolil.

Příjem byl jistý (téměř). Pracovat bylo (de facto) povinné, pokud si soudruh občan nenašel práci sám do jednoho měsíce po té, co v jedné skončil, dostavil se na MNV a ten mu byl ze zákona povinen práci přidělit. A učinil tak!

Bydlení stálo objektivně tašku hrušek – i s inkasem Kčs 200.00 – Kčs 500.00, tzn. maximálně nějakých 15% hrubého příjmu, v reálu to tak mohlo odpovídat reálným nákladům vs reálnému příjmu; reálně by to odpovídalo nákladům na bydlení cca Kč 6,600.00, včetně inkasa, za bytovou jednotku, ne za osobu! Za to je dnes tak elektřina, voda a teplo pro malý byt. Stát podporoval rodiny a natalitu i jinak – novomanželské půjčky, spousta se toho udělala v 80. letech.

Občan se nemusel velice starat. I když vydělal čistýho třeba Kčs 1,500.00, za bydlení dal maximálně tak Kčs 300.00, a z těch Kčs 1,200.00 vyžil. Musel. Strana mu moc si někde rozpůjčovat peníze nepovolila, státní spořitelna ho nepředlužila.

Sozialexperiment skončil.

Spousta lidí propadla s příjmem během pár měsíců a let, protože najednou se museli starat, aby si tu televisi někdo vůbec koupil, a ještě u nich, a už vůbec nemohli očekávat nějaké „všimné“, aby si „všimli“, že tady tento soudruh občan „potřebuje“ barevnou Goebbelsovu skříňku, aby viděl, jestli má soudruh Husák na rypaku jebák, či-li nic.

O to „všimné“ jim, logicky, klesl příjem.

Do toho začala vznikat nezaměstnanost. Státní podniky se privatisovaly, nový vlastník byl, často, kompetentní ještě méně, než molochovitý státní erár. Spousta lidí tomu nebyla zvyklá, spousta lidí je nepružných, vypnutých, sedí si na vedení, jsou gumy, budou se stěžovat, pindat, nadávat, ale hlavu ze zadku si nevytáhnou. Tak bylo, tak je, tak bude.

Začaly se zvedat ceny energií, které byly státním erárem bohatě dotovány a neměnné, prakticky, od roku 1953, takže během pár let se zdražily skokově. Vesnice se plynofikovaly, poněvadž gaz byl prakticky zadarmo, ale než se zaplynofikovaly, gaz zdražil třeba o 300%. Nebo i více!

Nesmíme opomenout, že najednou bylo co kupovat. Tedy, abychom si rozuměli, nebylo to tak, že by soudruh občan neměl za co svůj peníz za minulého régime utratit. Měl. Ale spousta zboží byla nedostatková – auta, jízdní kola, motocykly, džíny. Někdo šporoval a stavěl svépomocí barák, někdo šporoval na auto, někdo to neřešil, a najednou byla auta (co na tom, že ojeté šroty za relativně hrozné peníze, dovezené veksláky zkade řiti:: byly auťáky!), spotřební elektronika, a ta výrazně zlevnila (co na tom, že to bylo šméčko někde z Asie, co za rok, dva přestalo hrát: byl kaseťák, za pár tisíc a barevná Goebbelsova skříňka, s velikou CRT obrazovkou k tomu!), barevný hadry byly (cukle Zico, elasťáky Beierte … 😂), prostě bylo za co utrácet.

Spousta lidí to – tak nebo tak – nedala. Životní úroveň spousty lidí klesala, objektivně se s tím moc ale udělat ani nedalo: energie se musely zdražit (jasně, dalo by se debatovat, jestli až tak skokově), nájemné nestačilo ani na údržbu status quo, takže taky muselo nahoru …

Dobře, většina lidí se přizpůsobí, spadnou, ale ne na dno, vstanou. To bylo, je a bude.

Pak je tu ale skupina osob, které spadnou až na to dno, nebo se k němu velmi přiblíží a sami nevstanou.

Stát by jim měl (ve vlastním zájmu, je to lacinější, než hasit nepokoje, rebelie, stávky, občanský války, „pár rozsekám jich – dav se zklidní!“, sice, funguje, ale je to vždy horší, než dělat, aby dav nebyl!) vytvářet záchranné síto, a v tom náš státní erár prakticky selhává kontinuálně 35 let.

Do toho se nepodařilo nastavit civilisovaným způsobem relativně efektivní systém výkonu rozhodnutí. Namísto toho máme „soukromé“ exekutory, což je na hraně ústavnosti, respektive reálný stav je dávno za hranou ústavnosti, formálně je to někde na hraně. Nastavení je totálně v neprospěch povinných, a u nás speciálně je problém, že nelze zohledňovat objektivní stav věci, objektivní majetkové poměry. Nebo nelze, téměř nelze.

Státní erár je dávno slabý, dávno nevymáhá ani vlastní právo, takže reálný stav je ještě horší, samozřejmě.

Egalitářské nebyly „za Husáka“ jenom platy, egalitářské bylo i školství. Prostě všichni měli zhruba stejnou možnost se stejně dobře / blbě vzdělat – to už odvisí od úhlu pohledu a já nejsem pedagog, ani není efektivita školského systému můj interess.

Dnes je dávno veřejným tajemstvím, že úplně jiné šance má žák základky v Praze a úplně jiné ve Falknovu nad Ohří, nebo v Německých Pavlovicích, gmina Osoblaha. A i v té Praze jsou značné rozdíly. U středních škol je ten propad ještě vyšší, o vysokých se nebudeme ani bavit.

Vznikají tak lokality bez adekvátní dopravní obslužnosti. Bez adekvátních služeb – není kupní síla. Bez adekvátní nabídky trhu práce – jsou to dávno nemakačenka, živle práce se štítící.

A, ano, ti, co se práce neštítí, dávno utekli. Nebo brzy utečou. Zůstávají Trotteli, nevzdělaní, tupí, zamindrákovaní, nemocní. Ano, ale i oni jsou občané, i oni platí daně – minimálně oběhem zboží, že, hlavně platí daně z luxusu, které se zovou spotřební daň, protože hodně chlastají a hodně kouří tabák.

Stát na ně zvysoka, spíš je pojebe. Vytváří bezdoplatkové zóny, povinnost hlásit se na „úřad práce“ na poště a podobné nesmysly. Často za hranicí ústavnosti. Z dotací EU se staví dětská hřiště a rekultivuje mokřad. Toho se, chasníci, nažerou, no! 🤔🙃

Místní autority zmohou leda tak prd. Nemají love, sami mají dost, koho tam, asi, chasníci navolí, že? Kdo jim tam, asi, půjde kandidovat, že? Logicky …

Vzniká začarovaný kruh.

Ne, nemůže za to jenom státní erár, ale může za to především. A především státní erár by měl mít především potřebu (ne tak snahu) to řešit. Nemá, neřeší. Jenom mele. A řešit nebude, dokud se nezmění systém, v populistickém politikaření se toho moc reálně změnit nedá, tedy, k dobrému, opačně to lze i dnes!