Nějaké vládní usnesení určitě vydáno nebylo, jde o lidovou tvorbu a vývoj slovesnosti. Svědčí o tom následující stránky:

http://www.ge­nebaze.cz/dv/ces­ky/staroceska­osloveni.html#slov­nik_2

V principu jde o to,dát druhému najevo,že s ním nesouhlasíme,nelíbí se nám,dotkl se nás,ublížil nám-nebo si to myslíme – prostě dát dotyčnému hlasitě najevo,jaký máme na něj názor.
To se dá udělat různě.
Asi nemá význam vypočítávat,kam a kudy se pro nápady chodilo.
Jsou různá místa,kde by jsme dotyčného rádi viděli,a pokud možno v jeho vlastní.Například.
Každý výraz,který se dotyčného dotkne,urazí ho,je fajn.
Fantazii se meze nekladou.
Ideální je výraz,který dotyčného odbourá a přitom není žalovatelný.
Třeba takový:„Ty vemeno z kachny“ prý žalovatelný není,protože nic takového neexistuje.
Ale úmysl je zjevný.....

Nadávky jsou staré jako lidstvo.

http://www.po­oh.cz/pooh/a.as­p?a=2016807

Za vším hledej církev ,která určovala etiku chování a vyjadřování.Když pan farář v kostele či katecheta ve škole říkal,že lidská bytost se nesmí přirovnávat k božímu hovádku,tedy že dotyčný není vůl či kráva,tak se to stalo ve vztahu k člověku sprostým slovem./Ale bejk je spíše pochvala/ . Obdobně další slova,která se dříve v češtině běžně používala,ale postupem času se jaksi do společenského vyjadřování nehodila. Např. záchod byl česky výsernice a slovo srát bylo zcela normální pojmenování lidské potřeby. Jenže když to pan farář slyšel ve zpovědnici každý den,tak to nejen jemu začalo připadat sprosté a tak máme pisoár či toaletu.Ten záchod už nám taky moc nesedí.
Obdobně slovo píča.Je to zkomolenina francouzského „pépée“/pepe/,
což znamená panenku nebo ve vztahu k ženě „kost či kočku“.Takže původně nešlo vůbec o nic hanlivého ale spíše o lichotku.Jenže ze salónů to přešlo na ulici,kde se tak začalo postupně volat na ne běžně se procházející ženy a odtud do podsvětí a už to bylo označeno za nevhodné či sprosté, protože tak mluvili ti prostí. Atd.