Odpoveď byla označena jako užitečná

Nejprve byly rostliny i živočichové pojmenováváni různě lidmi, v jejichž okolí to rostlo, nebo žilo. A samozřejmě se to tím pádem jmenovalo různě, byť se jednalo o tentýž druh, nikdo se v tom pořádně ani nevyznal.
Proto tomu začal jako první dávat nějaký pořádek Carl Linné a tím vznikla systematika, kdy začaly být rostliny i živočichové podle společných biologických znaků zařazovány do společných skupin (jeho díla jsou v odkazu).
Dnes se nové druhy pojmenovávají právě podle těch skupin do kterých patří a současně může objevitel, nebo taxonom přiřadit třeba i svoje jméno atd.
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Car­l_Linné
Doplňuji:
Další informace najdeš pod hesly názvosloví, taxonomie, systematika… na netu.

Upravil/a: beer

Odpoveď byla označena jako užitečná

Otázka, na níž se nedá jednoznačně odpovědět. Nejednotnost názvů podle oblastí, nedostačující názvy, rozvoj školství, latinská a řecká pojmenování, stěhování, boje atd.

Např. Carl Linné zavedl v 18. století systém vědeckého názvosloví pro organizmy. Celou řadu jmen lze totiž vysledovat až k praslovanštině a dávným indoevropským základům. Odborné české názvosloví, které známe nyní, zčásti přejalo tato již mezi lidmi zažitá pojmenování a k nim se pak přidávala další jména vytvořená uměle.

Nebo
J. S. Presl, přírodovědec, převzal hodně slov z ruštiny a jiných slovaných jazyků. Další názvosloví J. Jungmann . J. P. Šafařík atd. Něco v odkazu.

http://webcache­.googleusercon­tent.com/sear­ch?q=cache:4SJwoq­M47EgJ:bioche­mie.upol.cz/doc/skrip­ta/zchv/nazvos­lovi.ppt+&cd=1&h­l=cs&ct=clnk&gl=cz&cli­ent=firefox-a

Jinak některé slova existovala již v indoevropštině, praslovanštině staročeštině. Některá zanikla, objevila se nově vytvořená, názvy neexistovaly.. Jiná byla převzata i z jiných jazyků. Přesná pojmenování se začala používat až od doby národního obrození.

Příjmení se vyvíjela od 14. do 17. století. Vývoj společnosti vyžadoval evidenci, takže v r. 1780 byla uzákoněna dědičnost příjmení. Pojmenování Matěj od zvonku, Jan Martinův, Vít Regal – z rodiny Majdaleny, jmenovaného Víta matky., Jiřík, kovářův syn atd. Takže je jasné, že tato pojmenování byla nedostačující.

Původ některých příjmení se dá vyložit různé. Jazykovědcům a etymologům pomáhá třeba studium řemesl, tehdejší slovní zásoba atd. Dále jména odvozují podle povolání, vlastností lidí, z křestních jmen, ělersných znaků, přistěhovalců, z přírody, oděvů, ze sloves, jména neslušná, zkomolena.atd.

http://www.jtpu­nion.org/spip/ar­ticle.php3?id_ar­ticle=2449
O českém názvosloví zvířat a rostlin

Odpoveď byla označena jako užitečná

Proboha, to jsou ale složité teorie. Zkusme se podívat na malé dítě a nečučme pořád do těch „starých a zaprášených slovníků“. Tam moudrost světa určitě neleží.
Už to malé dítě má svou „řeč“ a snaží se domluvit se svým okolím. A věřte tomu, že úplně stejně to muselo fungovat už v prehistorické době, kdy se dva tvorové, z nichž se dále vyvinuli lidé, setkali a potřebovali se o něčem domluvit. I zvířata mají svůj způsob komunikace, tak proč tolik složitého přemýšlení o lidech?
Určitě už v těch temných začátcích lidství byli jedinci schopni vystupovat nápaditěji a energičtěji. Měli snahu prosazovat své poznatky a svou vůli pádněji, než lidé v jejich okolí. Naučili se skládat slabiky do slov a slovy se snažili co nejvěrněji zpodobnit to, o čem potřebovali mluvit. Obávám se, že tehdy ale neměli k dispozici ani latinské texty, ani zaprášené slovníky, a také ne penzionované učitelky češtiny. Také možná proto dodnes mají jejich „pojmenování“ platnost.
Proto také je každému jasné, proč na různých místech Země se hovoří různými jazyky. A také proto s postupem doby, kdy nastala potřeba „domluvit se“. Vznikaly slovníky jednotlivých jazyků, aby ta domluva byla vůbec možná.
Samozřejmě že docházelo k problémům, jaká jména dát předmětům, rostlinám a živočichům, kteří se nevyskytují ve všech lokalitách. Ale i zde se tvorba nových slov a pojmenování vždy odrážela od potřeby dát dotyčné záležitosti co nejpřesnější pojmenování s ohledem na základ řeči a na podstatu pojmenovávaného.
Hodně názvů je do živé přírody přeneseno právě z přírodních pozorování a manuálních lidských dovedností a činností. Třeba sněženka, zvoneček, pilous......
Doplňuji:
Ad Annas – to přece nemyslíš vážně, že lidstvo čekalo s vytvořením slov až na rozvoj školství, institucí zabývajících se tvorbou jazyka a názvosloví. Základ tu musel být dávno před tím, než lidé vůbec měli potřebu takové instituce vytvářet.

Upravil/a: anonym

Jednoznačně a správně odpověděl Beer.
Jen doplním, že Carl Linné dal všem druhům latinská pojmenování a tím dostaly konečně jednotné jméno.
Později to další vědci řešili v národních pojmenováních (názvosloví) tak, aby byl název i v místním jazyce.
Doplňuji:
Pro hnidopychy:
Pokud už latinská jména byla (dávali je nesystematicky theologové), sjednotil je (upřesnil) a systematicky uspořádal.

Upravil/a: www

Faun (latinsky faunus) bylo původně římské božstvo plodnosti, ochránce polí a stád, zejména proti vlkům. Jeho ženským protějškem byla „dobrá bohyně“ Fauna, jejíž jméno dnes znamená soubor živočichů (faunu).
Flora byla římská bohyně květin a zahrad.
Zdroj : wiki