Kdo vymyslel tzv. zlatý řez? Proč se říká, že je znakem dokonalosti?

O zlatém řezu
Dejme tomu, že jste velcí 1,80 m. V jaké výšce se nachází váš pas? To je jednoduché: mnozí vědci věří, že je člověk vystavěn podle zlatého řezu. V tom případě Váš pas dělí vaše tělo ve zlatém řezu. Tedy… moment, hned to spočítáme.

Bod dělí vzdálenost ve zlatém řezu, jestliže oba poměry jsou stejné, totiž nejdříve celková vzdálenost k větší části a pak větší část k menší. Bod, který dělí vzdálenost ve zlatém řezu, leží přibližně v 62 % vzdálenosti. Skutečně poměr 1 : 0,62 je přibližně stejný jako 0,62 : 0,38.

Poměr lze určit i přesně a pak dostaneme = 1,618… Tedy přesněji, dělící bod leží v 61,8% celkové délky.

Zlatý řez pochází již od Eukleida a měl také význam v matematice (například diagonály pravidelného pětiúhelníku se protínají ve zlatém řezu), ale skutečně populárním se stal zlatý řez teprve v 19. a 20. století.

Byl tehdy hromadně objevován, částečně asi díky sugestivitě svého názvu: nejdříve v umění. Čím krásnější a klasičtější bylo umělecké dílo, tím spíše v něm byl hledán – a nalézán – zlatý řez. Jedním z děl klasického umění je Parthenón na Akropoli, a poměr jeho šířky k výšce odpovídá zlatému řezu. I u Cheopsovy pyramidy, Dómu ve Florencii a – samozřejmě u Mony Lisy byl zlatý řez také objeven.

Zdroj: http://webcache­.googleusercon­tent.com/sear­ch?q=cache:DbEr­pSSYDSIJ:is.mu­ni.cz/th/12885­3/pedf_m/dipl­.prace_Kotkova­.doc+Kdo+vymys­lel+tzv.+zlat%C3%BD­+%C5%99ez&cd=2&hl=cs&ct=­clnk&gl=cz

V období renesance se zlatým řezem zabývali i slavní malíři Leonardo da Vinci a Albrecht Dürer, kteří jej zkoumali a využívali při kompozici obrazů. Jejich obrazy jsou i díky využití zlatého řezu dodnes obdivovány pro svou vysokou uměleckou a estetickou hodnotu. Tajemství harmonie těchto krásných obrazů je zdánlivě jednoduché – objekty nebo důležitá místa na jejich plátnech se nacházejí ve zlatém řezu, nikoliv ve středu obrazu…
Již starověcí matematikové se zabývali hledáním nejkrásnějšího poměru stran obdélníku, trojúhelníku a dalších geometrických těles. Jejich učení využívali zejména architekti, kteří podle něj stavěli pyramidy a chrámy, které dodnes obdivujeme pro jejich krásu a eleganci. Tento poměr, později nazvaný zlatý řez, či z něj odvozené křivky, lze nalézt i v přírodě. Příkladem mohou být šnečí ulity nebo uspořádání jader slunečnice – jednoho z nejfotografo­vanějších letních motivů…

Zdroj: http://blog.zo­ner.cz/zlaty-rez-ve-fotografii

řez
Zlatý řez je pojmem týkající se kompozice. Jde o přímku dělící danou plochu tak, aby výsledek působil na lidské oko co nejestetičtějším dojmem. V praxi se zlatý řez používá např. pro umístění výrazné dominanty (nápadného prvku) v grafice, na webu zejména v záhlaví stránek.

Zlatý řez nejsnáze zjistíme rozdělením strany v poměru 0,62 : 0,38 (po zaokrouhlení, ve skutečnosti 0,61803398874­98948482045868343656 at­d.). Pokud vzniklým bodem vedeme přímku, rozdělí naši plochu právě v poměru zlatého řezu. Pokud takto rozdělíme všechny strany, získáme čtyřikrát tzv. zlatý bod. Ten je optimální pro umístění malých, ale hmotně působících prvků v kompozici

Zdroj: http://www.adap­tic.cz/znalos­ti/slovnicek/zla­ty-rez/

Jako zlatý řez se označuje poměr o hodnotě přibližně 1,618. V umění a fotografii je pokládán za ideální proporci mezi různými délkami.
Již nejméně od renesance využívají zlatý řez umělci ve svých dílech, zejména ve formě tzv. zlatého obdélníku, ve kterém se zlatý řez vyskytuje jako poměr stran. Zlatý řez prý totiž působí esteticky příznivým dojmem

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Zlat%C3%B­D_%C5%99ez

Zlatý řez je alfou a omegou kompozice ve fotografii a v malířství.
I když vyjímky potvrzují pravidlo a někdy se uplatní i středová kompozice.
Rozdělění na cca třetiny je zdůvodňováno tím, že první pohled člověka není na střed obrázku , ale jeho oči sledují obraz od některé strany.

Přikládám ukázku kompozice zlatého řezu.
4 body zlatého řezu jsou průsečíky všech přímek na obrázku.

Zdroj: http://picasa­web.google.com/mo­soj3/ZlatyRez?au­thkey=Gv1sRgCM6au­8j0sdzVtwE#

Přirozené poměry veličin. Autor – ten nahoře?