Kdy jste měli skutecne pocit, ze vas tzv. „Vomejou“?

Naposled se mi to stalo loni o prázninách. Byl u nás vnuk (17 let). Večer jsme se domluvili, že druhý den brzy ráno, půjdeme v případě příznivého počasí na ryby. Ráno jsem se vzbudil, byla ještě tma a nechtělo se mi z postele, ale slyšel jsem, že kluk už je vzhůru. Zavolal jsem na něj, ať se podívá, jaké je počasí. Chvíli bylo ticho a pak se ozvalo „Dědo, já nevím, nejde mi internet“. V tu chvíli by mě fakt vomyli.

Otázek na podobné téma bylo vloženo několik.

Moje skutečné i „vnitřní“ omytí.
Jednou u moře. Šla jsem pomalu do větší hloubky, abych mohla plavat. Najednou se vzedmula vlna a přehoupla se přese mě. V ten okamžik jsem se domnívala, že je to můj konec. Natáhla jsem ruce, aby mě někdo zachránil. Nahmatala jsem vedle sebe postavu, chytla jsem se jí, mezitím vlna odešla… kolem chechot, protože jsem stála asi po kolena v moři a svému údajnému zachránci jsem totiž stáhla plavky o kus níž, než kam patřily ...... připadala jsem si trapně, i když se vše vysvětlilo …

Jinak člověka občas vytočí spousta věcí … jenže často bojovat prot nim je marnost, marnost, marnost … Mnozí nechápou, že „od dobrého slova jazyk nezabolí“ …

--
Jinak výraz, že mě něco „vomylo“ nepoužívám, je zřejmě oblastní. Spíš, že mě něco překvapilo, zaskočilo, vytočilo, nemám dost slov, abych to komentovala atd…

Mě se to stalo několikrát (spíše mnohokrát) na WW – přišla vlna a i přes polosuchou bundu mně „vomyla“ až do ponožek…
😉
A jinak mne vobčas „vomejvá“ z lidské tuposti, naštěstí ji nepotkávám příliš často…

Vyrostl jsem na vesnici, kde jsme cca před třiceti léty, už coby měšťáci začali chalupařit. Ze sporáku v kuchyni jsem právě vymetal popel, když se mne tehdy asi pětiletá dcera zeptala „tatínku, co to je, to jsem ještě neviděla“?!
Bohužel jsem si jist, že úplně stejně by se mne dnes optala naše vnoučata. Bohužel místo sporáku topíme wafkami.