To může být tak 10 let zpátky,kdy jsem spal u řeky při ohníčku na rybách.

když mojí bývalé ženě prdlo v kouli. zamkla, nechala klíč zevnitř a mezi nohy si naložila někoho jiného. na závěr mi nezbylo ani na stan, jak mě podojila 😁

Naposled asi před měsícem.
Jinak při pravidelných výletech do hor využívám této možnosti pět až šestkrát do roka. Tam jsem stále ještě dítětem a s radostí si nezapomenutelné zážitky vychutnávám…

To byl syn ještě malý (5), když jsme leželi ve spacáku s hlavami venku a pozorovali hvězdy. Syn měl zážitek a já bolavá záda.

Ono se ti to řekne, ale když jsem chtěl spát jen na chatce, jeden z vnuků mi řekl: dědo, já mám strach z netopýrů a zaboha jsem ho nepřesvědčil! Manželce se nechce, děti mám mimo a spát sám,je pro údiv sousedů a terno pro psychiatra. 🙂

Upravil/a: anonym

Ještě ne a ani po tom netoužím. Ale chtěl bych mít nějakou místnost/zimní zahradu nebo tak něco a tu bych chtěl celou prosklenou i strop a to bych tam potom spával rád.

Není to úplně doslova, ale na chalupě touto dobou zásadně spávám v kuchyni při otevřených dveřích, které ji oddělují od zápraží a dvora. Takto prakticky ve volné přírodě jsem nocoval v minulých dnech a též na dnešek. Ve čtyři ráno jsem ze zápraží koukal na Měsíc a poslouchal občasné zašvitoření ze dvou hnízd našich jiřiček. Jinak, jak píší klasici v tu dobu se „ni větévka nepohnula, ni ptáček nezahrul“ a všude díky Bohu zatím panoval klid a mír. Po ránu ho pak přerušily kombajny jedoucí sklízet na blízká pole řepku a ozimý ječmen.

Mastňačím, jsem bačkora, já vím, ale už to také bude cca 10 let. Od té doby co máme děti, choť zlenivěl a zchoulostivěl a nedostanu ho ani pod stan, natož pod širák.

To bude možná už 20 let, a pamatuji si, že jsem se skoro nevyspal, příliš tvrdá zem 🙂 Od brzkých ranních hodin jsem se těšil, až vyjde slunce a budeme pokračovat v cestě.

8 let zpátky. Ch*alo jak bejk.
S děckama jsme si řekli, že budeme stanovat. Kluci se uprdli, že si to vymysleli dříve a sebrali si stan a byli v pohodě. No a my holky ubily 4 klády do země vedle jejich stanu a nějak na to hodily plachtu a mokly. Aspoň jsme dělaly kravál, že se synci nemohli vyspat :D

Je to asi rok, spal som u kamarada na zahrade. Chce to dobry vyber miesta a pripravu lozka. Ja som to podcenil a trpel som. Clovek by neveril aky je nocny zivot zvierat divoky.

Regulérně to bylo naposledy někdy v 80. létech minulého století. Pak ještě jednou o pár let později při návratu z vesnické tancovačky, kdy jsem usnul ve stohu.

Když jsme byli na školním výletě v 7. třídě, takže 10 let určitě. Přidala jsem se k pár lidem, co spali pod stromem, protože jsem si nedokázala vlastními silami pořádně postavit stan, ve kterým se mnou stejně nikdo nechtěl bejt. Ráno jsem se probudila se zubní pastou na spacáku a ve vlasech…

Asi před rokem.