Kdy jste naposledy udělali dobrý vskutek a jaký jste z něho měli pocit?

Nemám z toho nějaké pocity… Je to pro mě úplně normální. Tuhle málem vypadl mladíkovi v buse mobil z kapsy… Není nic jednoduššího, než jen poklepat mu na rameno a nenápadně ukázat na kapsu. Shodou okolností se mi cestou do práce na rameni vyspinkala jakási madá ženština… Nebudil jsem ji.. Proč taky… Jsou to drobnosti, které přece nic nestojej… A taky nic neočekávám… Ani poděkování… Ale stane, že sem tam někdo poděkuje, byť nenápadně jen kývnutím hlavy.

Upravil/a: Edison

Dnes jsem byl na kole pro lípu. Těžím ze čtyž pár století starých lip u nás u hájenky, každoročně tak 200–300květů. Je to celkem „šichta“, přesto sedřený jak borůvka po sběru stromům poděkuji (ale to ještě není ten skutek).

Dnes tam byla rodinka autem. Čtyři osoby. Dokupy vážili cirka pět metráků. Nejmladší chlapec (nejštíhlejší, cca 80kg) civěl do polí v dáli a matka s dcerou postávaly u otevřeného kufru vozu, diskutovaly (řvaly jak na lesy), přičemž dcera objemu své matky škrtila očividně vykolejeného čokla na vodítku, kterej chtěl asi „na záchod“, jenže mladá madam s ním porád škubala na tý prašný cestě k noze, jen aby se nedostal někam do trávy- bo klíšťáci!!! Kouknu blíž a pod lipama fotr táhne odřezaný metrový haluze tý lípy i s květy a sází je do toho otevřenýho kufru. Ke mě se chvali, jako bych tam nebyl. Tak povídám: kdybyste všichni obírali, máte v kufru tisíc květů do půl hodiny. No a oni do mě vulgárně. A tak jsem je seřval jak lev, povídám: „A co takhle piknik pod lipama a po žranici byste je mohli říznout rovnou u kmene a obrat si větve někde na pohovce v obýváku, proč se tak dřete?“ No a ten fotr vypadal přidrzle, tak položím kolo do trávy a HNED jdu po něm, než to udělá on! Takže jsem se nafouk jak ježík hnědý a ejhle- otesánci spěšně naskákali do toho svýho prdítka nižší třídy a v následujících sekundách se ztratili v prachu polňačky, bo jim to sedlo prahama do hlíny. To ale také nebyl ten dobrý skutek.

Když se prach rozplynul a já se na tý cestě přestal zabývat brázdou po prahách, vzhlédl jsem k lipám, jak jsou ovalené lípou a včelkama a nějakou dobu jsem to analyzoval. Pak jsem sepjal dlaně, jako dkyž vás zdraví asiaté a řekl jsem: „Krišna s vámi stromy!“ Pak jakoby se vrtulky kvítků zatřepetaly a včely na chvíli zcela utichly… No. A ten dobrej skutek spočívá vlastně v tom, že při odjezdu otesánků jim křičím do okýnka: „Až pokvete napřesrok, BUDU TADY!“

Tento příběk dvou dobrých skutků zakončím mottem: zajib bobra, zachráníš strom! Hare Krišna.

Upravil/a: zjentek

Dnes, a pocit mám dobrý

V takových situacích jednám automaticky a pocit je to dobrý, i když někdo ani nepoděkuje. Jinak dobré skutky dělám každý týden: třídím odpady a neodhazuji na zem ani vajgla. Taky se nemontuju do věcí, po kterých mi nic není, ale když mě bezohledné chování naštve, dokážu být docela akční.

Já jsem udělal dneska dobrej skutek, že jsem nikoho nezkopal. A pocit? Takovej jako prázdnej…

Prakticky pořád, když můžu, je to takové automatické. Podržím staré paní/starému pánovi dveře, když někomu něco spadne, tak to podám apod. Nedávno jsem zase přijela vlakem na konečnou a všichni rychle odešli, ve vagónu už jenom já a tvrdě dřímající pán, tak jsem s ním přišla zalomcovat.
Zkrátka dělám to, co bych v situaci těch lidí sama uvítala.