Kdy, kdo a kde poprvé uskutečnil transfúzi krve u člověka?

V listopadu 1667 tak Richard Lower a Edmund King společně provedli první transfuzi krve u člověka na území Anglie. Opět se jednalo o převod krve ze zvířete na člověka (přesněji z ovce na jistého pana Arthura Coga). Jaký účinek tyto transfuze skutečně měly lze jen těžko určit. Převod zvířecí krve do lidského organismu zřejmě způsobil pouze mírnou alergickou reakci.
problému transfuze krve se věda vrátila až roku 1816, kdy se tématu s velkou zodpovědností, a s pečlivým vědeckým přístupem, ujal profesor fyziologie a porodnictví James Blundell, který vydal roku 1824 knihu o transfuzi krve, v níž zdůraznil zásadu, že krev lze při transfuzi převádět pouze z člověka na člověka.

A ta nálada-řekla bych ,že je tím, že člověk je takový malátný.Než se zas „postaví“ na nohy

Až na počátku 20. století biolog Karl Landsteiner objasnil ,v čem je hlavní problém při neúspěšných transfuzích krve. Objevil totiž krevní skupiny a zjistil, že pokud má dárce krve jinou krevní skupinu než příjemce, dochází v těle pacienta k nebezpečné reakci. Zbývající záhadné reakce při transfuzích pak vysvětlil opět Karl Landsteiner (ve spolupráci s A. S. Wienerem) roku 1941 objevením Rh faktoru

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Krev­n%C3%AD_transf%C3%BA­ze

HISTORIE KREVNÍ TRANSFÚZE
Lécení krví má dlouhou a zajímavou historii. Od primitivních, mystických predstav pres empirické tápání
až po vedecky zduvodnené soucasné metody hemoterapie vede cesta, na níž bylo treba postupne vyšetrit
celý komplex vzájemne souvisejících dílcích problému.
Duležitost krve, která vzbuzovala zvedavost a úzkost, uvedomovalo si lidstvo již v nejdávnejším
staroveku. Tuto duležitost uvádejí již starozákonné texty. Více než 400 let pred našim letopoctem
ztotožnil starorecký prírodní filosof Empedokles krev s životem.
Lidé považovali krev za zázracnou, nadprirozenou tekutinu, za životní elixír, za všemocný lék, od nehož
se ocekávalo predevším omlazení a „mutatio morum“. Proto se prý cachtická paní koupala v krvi zabitých
panen, proto Rímané pili krev umírajících gladiátoru, kterí byli vzorem síly a odvahy, proto starý umírající
papež Inocenc VIII. byl v roce 1492 lécen krví mladíku, kterou pravdepodobne pil.
První krevní prevod
O transfuzi krve v dnešním slova smyslu se mohlo uvažovat, až když Anglican William Harvey (1578 –
1657) objevil v roce 1616 krevní obeh.Ve své knize Exercitatio anatomica de motu cordis et sanquinis in
animalibus, která vyšla v roce 1628, uvedl presné a experimentálne doložené údaje o krevním obehu,
které vyvrátily dosavadní spekulativní predstavy.
První historicky doložený krevní prevod se uskutecnil až v roce 1665. Provedl jej v Oxfordu anglický
fyziolog Richard Lower (1631 – 1691) mezi dvema psy, když krcní tepnu psa – dárce spojil stríbrnou
trubicí s krcní žilou pokusne vykrváceného psa – príjemce.
První overenou a tecnicky úspešnou transfuzi u cloveka provedl v roce 1667 Jean Babtiste Denis (1628 –
1704), lékar Ludvíka XIV. A profesor filosofie a matematiky v Montpellieru; k transfúzi použil krve
jehnete. Jeho další pokusy s transfúzemi zvírecí krve cloveku však nebyly úspešné.
V této dobe se provádely transfúze krve pri ruzných duševních onemocneních, pri sešlosti vekem,
dokonce prý i jako prostredek k odstranení nesouladu v manželství apod. Zázraky od transfúze krve se
ovšem nesplnily.Mimo to je dnes zrejmé, že transfúze zvírecí krve mohly mít jen škodlivý úcinek. Pokud
nedošlo k úmrtí nebo aspon k vážné komplikaci u príjemce, byl objem prevedené krve patrne malý.
Neúspechy s transfúzemi zvírecí krve zdiskreditovaly tuto metodu, takže na sklonku sedmdesátých let
XVII. století byly v Anglii, Francii a Itálii pokusy s transfúzemi zakázány.
Do zacátku XIX. století opadl zájem o otázky transfúze, až v roce 1816 velmi odpovedne pristoupil ke
studiu transfúze krve profesor fyziologie a porodnictví James Blundell (1760 – 1878), který provedl svou
první transfúzi v roce 1819. V roce 1824 vydal knihu o transfúzi krve, v níž zejména zduraznil správnou
zásadu, že cloveku lze prevádet pouze lidskou krev.
GOOGLE
Blbá nálada – ta může být už jen z toho, že člověk transfuzi potřebuje, ne??? 😁

http://www.osel­.cz/index.php?cla­nek=333

Myslím,že tady ještě nebyla odpověď na otázku,jak souvisí spojení „blbá nálada“ s transfúzí krve.
Takže opravdu krátce-
V polovině 17tého století, se objevily úvahy, že
pokud by byla krev sídlem emocí, jak tvrdil Aristoteles, dala by se jí ovlivňovat i povaha člověka.
Měla,mimo jiné, sloužit ke zklidňování agresivity, ke změnám nevhodných povahových vlastností člověka a k odstraňování projevů šílenství.
Možná ale,že jsem vedle.

Zdroj: vybráno,zkráceno a upraveno z Wikipedie