Odpoveď byla označena jako užitečná

Hm, co je to „střední“ rádiový přijímač? Myslíš něco jako rádio v domácím kinu? V tom případě by NIKDY žádné vysílání nebylo zachyceno. Takový přijímač nemá dostatečnou citlivost. K něčemu takovému potřebuješ speciální přijímače s hluboce podchlazenými obvody (nejlépe chlazené tekutým heliem) už jen k separaci vlastního tepelného šumu. Navíc – standardní používaný rádiový signál nemá vhodné frekvence (DV – VKV) pro cestování vesmírem, bude silně interferovat s rušením, které je v tomto frekvenčním pásmu značně silné.
Útlum bude tedy mnohem větší, než přirozený, který zmiňuje Kepler, co klesá se čtvercem vzdálenosti.

První podle mne rozumný signál byl vyslán z Areciba v roce 1974 – vysílač s výkonem 1 MW (porovnej s běžně používanými radioprdítky s výkonem několika kW), směrová parbolická anténa s průměrem lehce přes 300m, frekvence 2380 MHz, namířen na kulovou hvězdokupu M13, vzdálenost cca 25 000 ly. Ne že bych dnes čekal, že se někdy někdo ozve, ale to víš, tenkrát bylo plno nadšenců, SETI bylo ješte CETI a vůbec to byla jiná doba. ;) :)

Na to se nedá jednoznačně odpovědět, rozhlasové vysílání se začalo rozvíjet asi tak před 100 lety, takže první relace jsou už 100 sv. let daleko. Jenže intenzita signálu rychle klesá se čtvercem vzdálenosti (nebo se třetí mocninou?), až splyne s kosmickým rádiovým šumem. Záleží jen na tom, jak citlivý by byl hypotetický přijímač.

Střední přijímač by nic nezachytil a nějaký GIGA vysílač na Zemi by jen trochu prodloužil dosah, nic víc.

Upravil/a: Kepler