Kdy se stalo jakýmsi společenským standardem, že se lidé voní a obecně více pečují o svou hygienu?

Vznikem civilizace a jejím rozmachem… najít to můžeš po celém starověku už téměř od počátku civilizací až po konec starověku (po konec v Evropě): Egypt, Sumer, Babylon – a další místa v Mezopotámii, Mayská civilizace, Řecko, Persie, Čína, Řím,… Akorát ve středověku (hlavně křesťanském a evropském středověku) to šlo trochu do pozadí a nástupem renesance a novověku se to zase vrátilo.
Pravidelná koupel, mytí, holení určitých míst, oleje, voňavky,… velmi časté snad po celém starověku.

Upravil/a: Disraeli

Nízké vrstvy obyvatelstva opravdu až někde v 19. – 20. století.

Nedělejme si illuse: ano, římští občané o sebe pečovali, v rámci tehdejších standardů, které byly dosti vysoké, to samé Egypťané, že, a tak vůbec, ale otroci, krom tedy domácích otroků, aby nesmrděli ve ville, moc ne.

Ono i v tom středověku byly lázně, lazebníci – ve městech. Na hradech se to moc neřešilo, no a v podhradí? Moc ne.

Ani renaissance nepřinesla nějaký extrémní pokrok. Ano, šlechta a bohatí měšťané o sebe začali více dbát, ale tím Schluß. Upadlo to v baroku, a až s příchodem romantismu (direktoriát) se začala hygiena zvedat, přestalo se pudrovat, patlat parfumes a začalo se mýt, protože bílé nákrčníky a košile, drahé, se jinak zničily.

Kdo o hygienu vždy a všude hodně dbal, i ti nejchudší, byli Israelité, poněvadž 1× za tejden musí do mikve. No a musulmani, ti se taky musí omývat z religijních důvodů. Křesťanství na to nikdy nedbalo, zvlášť ne ve středověku, protože se docela razila diarchie mezi duší a tělem.