Kdy už se spojí producent/výrobce se spotřebitelem ve společném lítém boji proti řetězci? Není již nejvyšší čas?

Taková doba nenastane. Peníze vyhrávají.

Není. Nemáš zač.

Je pozdě…
Toho bohdá, v tomto zřízení nebude……

Konkurence zlikvidována.
Malé kamenné obchody sotva obstojí (podporované obcemi).
Malí producenti (maso, pečivo, někteří regionální farmáři aj.), si často prodávají, své drahé (výjimečně levnější) produkty sami.
Velkovýroba potřebuje velkoprodejce.
U nás jsou nejlevnější Vietnamci.
Zeleninu, ovoce přivezou z Německa. Papriky, maliny, borůvky, mají levnější, než supermarkety, Část o polovinu, nebo o 20 – 30 Kč na kilogramu.
Šunka balená, 100 g, 90 – 95 % masa (krůtí, kuřecí, vepřové, asi 5 druhů), stojí u Vietnamců 26 – 29 Kč. Ve 4 „cizích“ supermarketech i v JIP, NE/ZAPLATÍM od 35, do 40 Kč!!!
Stejné balení, stejná značka/výrobce.
Lipánek, je o 5 Kč levnější, než v rakouském řetězci.
Atd. atp. 😉
Energie a mzdy zaměstnancům (berou více než úředníci a zdravotníci s VŠ, ale také se často nadřou…, než to všechno doplní, umyjí a u pokladen, také řehole) se musí zaplatit a ZISK musí být, co nejvyšší!!!
Supermarkety jsou ve svých budovách.
Vietnamci platí za pronájem (budovy města). Někteří jsou v obchodě 10 – 12 hodin, 6 – 7 dní v týdnu. Jinde se střídají, po dnech či několika hodinách.