Kdy vlastně pomine naivita lidstva?

Jak je to s těmi transmitery v organismu, když cokoli cítíme?

Musí s otázkou začít každý jednotlivec opravdu sám u sebe? Nebo všichni jednotlivci doufají ve víře, že jim ke změně k lepšímu pomůže jakékoli zřízení, organizace, mocenská jednotka?

Promiňte, ale dovolil jsem si zapřemýšlet nad skutečnostmi v úlu. Zda každá jedna včelka ví, co má dělat, anebo dostávají nařízení shora. Bůh ví, že? Ať tak nebo tak, těžko si představit úl rozdělený na dva tábory. A to je jasným signálem k následujícím otázkám.

Zajímalo by mě, jestli vyučující ekonomiku jsou také nejbohatšími lidmi planety, anebo jsou to vlastně lúzři, takové ty pilné včeličky, ovšem fungující za učitelskou mzdu. No a jestli člověk někdy třeba přijde na to, co utváří jeho osobnost po pracovní stránce a proč. A taky, až ta to jednotlivec přijde, tak zda změna jeho vlastního konání je vhodná okamžitě, bez otálení, jako na příklad při snaze odnaučit kouřit. Ve smyslu- prostě se to udělá TEĎ, každý u sebe, na nic se zbytečně nečeká. A je to? Hloupá naivita je ta tam? A kdo by měl tohle nařídit, aby se konečně stalo? Počkat, zamyslím se… NAŘÍDIT??? Není už tohle protimluv? Ok, anebo necháme operovat tu druhou z možností (která vlastně probíhá), že prostě počkáme a počkáme? Jednoduše- spěme dál, volby nevolby?

A pokud existuje entita zvaná Bůh, tak PROČ člověku jako jedinému udělila tuto úlevu nekonat a třeba čekat, zatímco ostatní tvorstvo okolo koná pravidelně automaticky s nulovou možností z automatického cyklu vypadnout, leda by se chtělo dobrovolně vyhubit a dokonce ani takovou možnost nedostalo, neboť neexistuje jakési „samostatné tvorstvo“, kde všechno nesouvisí se vším. Děkuju.