Řekla bych, že je to vzkaz pro všechny lidi, abychom si vážili a užívali života, svých blízkých, přírody, dokud tu jsme, protože tu jednou nebudeme. 🙂

Připomněla jsem si slova písmě Kometa. Je to jedna z jeho nejslavnějších.

Slova mají hloubku, je třeba uvažovat nad N. myšlenkovým pochodem.

Myslím si, že Nohavicovi nedělá problém vyrovnat se s křesťanskou věčností, Kristem i sv. Václavem, ale s těmi, kteří jsou a existují.

Vzhledem k jeho názorům si myslím, že je to podobenství o tom, že s náboženstvím se dá vyrovnat, ale s minulos a její ideologií t a s lidmi, kteří jsou a budou, i je to mnohem horší,. Ani tato „věčnost“ netrvala věčně, jen llidé jsou věční.

Kometa je něco jako symbol věčnosti, kterou zosobňuje, když jí chce vypovědět, vše o lásce a zradě. Ale nebyl vyslyšen, kometa je příliš daleko. Občas zmizí, ale i objerví se. Stejně jako člověk – jeden odejde, druhý nastoupí.

Nohavice polemizuje s náboženským, ale i křesťanským myšlením – že jen z člověka se člověk narodí ,samozřejmě zemře..Se smrtí se těžko smiřuje, ale nezíská věčnost křesťanskou, ta je chladná, daleká nedotknutelná. Kristus a sv. Václav nejsou skuteční nepřátelé, symbol těch, kteří existují a mohou existovat

Proto hledá něco hmatelného, pevnějšího než je věčný život. Je to život, který existuje díky generacím. Najde ho ve výměně generací.

Nejde mu o svůj život, ale o život dalších. Konečnost jednoho člověka, ale nekonečnost, životnost lidského pokolení, kterou je třeba přijímat s pokorou.

Sám si uvědomuje svou nevýznamnost, že jsou tu jiní, mnohem významnější než je on. Je si vědomý své konečnosti …

Upravil/a: annas

Krásná píseň, asi největší vzpomínka, když zazněla na pohřbu Pavla Dostála. Ta byla v tu chvíli tak moc, opravdu moc pravdivá.

Tak tehnle text bych vysvětlit několikrát a pokaždý jinak, vždy dle momentálního rozpoložení. Myslím si, že i Jarek si to skládá tak nějak podobně.
Ráno po probuzení má nejspíš hlubokou úvahu, přes den mozkem prošlehnou nějaké podobné úvahy při jeho tvrdé práci a hlavně pak u oběda, kdy při meditaci nad životosprávou jsme bohu nejblíže, dlouhá a klikatá cesta z hospy domů později poskytne prostor pro celkovou rekapitulaci situace, jak na tom jsme, čili pro duchovní kompletaci prožitýho dne a v noci, celý zedřený, při lampičce hned vedle kýblu a bažanta to stačí jen shrnout a hlavně a v prvé řadě to zaznamenat! ;)
Jinak:

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Kometa

Působí to na mne tak, že Nohavica nemá žádnou velkou radost z toho že po tomhle krátkém období na zemi jej čeká totéž co si prožil před narozením, nic, nic na které se nelze těšit. Nedělá mu velkou radost o tom vědět, ale také není žádný pomatenec který místo toho bude ochoten věřit v pohádky o věčném životě – právě tento rozpor skeptického realisty s poetickou duší pro mne z téhle písně opravdu hodně srší. Jeho poetická duše chce víc, ale jeho racio ví, že není a za čas nebude nic, jako my všichni … myslím že by nad tím měl mávnout rukou, ale chápu že se k tomu tématu občas vrací, je to silné téma zvlášť pro vnímavějšího člověka kterým nepochybně je.

Upravil/a: anonym

Už si na text moc nepamatuju, ale připadla mi poetická.