U každé skladby a u každé kapely to může být jinak. Nejsou stanovena žádná pravidla. Může ji složit celou, text i celou hudbu i člověk, který ji potom nehraje ani nezpívá.

Má-li píseň k něčemu vypadat (být k poslouchání),
měl by aranžmá udělat aranžér.

To je strašně individuální. Někdy může být skladba včetně aranže kompletně dílem jediného autora, u mnohých kapel se naopak jedná o kolektivní dílo. Na to není žádný „správný“ postup, všichni to dělají, jak umí.

upřesnění je pěkné, ale stejně platí, že na skládání hudby NEEXISTUJE ŽÁDNÝ MUSTR. Kytarista může být schopný zahrnout do svých představ i bicí, nebo (pokud toho není schopný) se toho musí ujmout někdo jiný. Jinak part bicích opravdu nevyplývá z kytarového, nicméně určité stylové konvence můžou být celkem určující pro výsledek. Když by skladatel psal skladbu pro dechovku, tak tam prostě bude už předem zřejmé, jak budou bicí znít.

Upravil/a: xxx3

O rozepsání partů jednotlivých nástrojů se stará kapelník, nebo je to kolektivním dílem členů, nebo si na to najmou aranžéra. V každé kapele je to jinak.

Podle mně písnička vzniká tak, že někdo přijde s nápadem – to je námět. Textař podle toho udělá text a někdo melodii k tomu (pokud tedy nějaká je) – to je scénář. Autoři tomu dají svou představu – to je režie. No a muzikanti to zahrají se svou vlastní invencí – to je produkce. Většinou ale do toho kecá každý, a tak je z toho děsivé kolektivní dílo. Nejjednodušší je všechno kompletně (vyjma textu) obšlehnout z úspěšného zahraničního hitu.

Autoři jsou zpravidla skladatel a textař. Pokud skladatel nerozepíše jednotlivé party, tak si je v malých kapelách jednotliví hudebníci vytvoří sami. U větších orchestrů je rozepisuje aranžér. Party pro jednotlivé nástroje se nemusí zvlášť skládat. Vyplývají z obecných zásad harmonie.

Upravil/a: Hlada